Bitva na Moravském poli patří mezi největší prohry v české historii. Padl v ní i král Přemysl Otakar II.
Bitva na Moravském poli patří mezi osmičková výročí. Vojáci znepřátelených stran se střetli 26. srpna 1278, letos si tedy připomínáme 740 let od této bitvy. Padl v ní i mocný český král Přemysl Otakar II., řečený železný a zlatý, za jehož panování se území českého státu značně rozšířilo. Sahalo od Slezska až po Jadran. Římský král Rudolf I. Habsburský svým vítězstvím potvrdil geopolitické uspořádání Evropy, které přetrvalo až do roku 1918.
„Přemysl Otakar II. byl neobyčejně mocný, ambiciózní, mocichtivý muž, který si nenechal moc mluvit do svých věcí. A když k tomu došlo, tak to skončilo bitvou,“ vysvětluje pro Radiožurnál historik Jaroslav Čechura z Univerzity Karlovy.
Bitva na Moravském poli patří mezi největší prohry v české historii. Padl v ní i král Přemysl Otakar II.. Téma pro Jaroslava Skalického
„O co v zásadě šlo? O to, kdo bude první ve střední Evropě. Nic menšího, nic většího. Přemysl měl velké ambice. Byl arcivévoda rakouský sňatkem s Markétou Babenberskou, která byla starší než jeho otec,“ vypráví.
„Jeho ambice šly dál a dál, neoficiálně dokonce kandidoval na římského krále, což by byl vrchol přemyslovské kariéry, k čemuž ovšem nedošlo. Oproti němu se tam vynořil Rudolf Habsburský. Věděli, že ty dvě síly se musejí setkat, prostě kdo s koho. Dostal se do obklíčení Rudolfových vojáků, mohl by se vzdát, ale bojoval, až byl zabit,“ doplňuje historik.
Nebylo už tehdy podle něj běžné, aby král umíral na bojišti. „Je to poměrně vzácná věc. Plyne z toho, jak se domnívám, že Přemysl byl ve své podstatě rytíř. Nebyl to vojevůdce, který stál na kopci, ale dodával jim rytířské chrabrosti,“ přibližuje Čechura.
Románek s manželovým nepřítelem
Na porážce Přemysla Otakara II. měla podle něj podíl i zrada jihočeského rodu Vítkovců. Svým způsobem se prý po smrti českého krále opakovala.
„Vdova Kunhuta Uherská pak měla velmi zvláštní románek, z pohledu českých dějin středověku něco naprosto ojedinělého, kdy se Závišem z Falkenštejna, což byl Vítkovec, nepřítel jejího manžela, žila takříkajíc na hromádce,“ dodává historik.
Otakarův syn Václav II. nastoupil na český trůn v roce 1283. Do jeho zletilosti zemi spravoval jeho poručník Ota Braniborský. Zlé časy plenění české země se pak staly námětem pro první operu Bedřicha Smetany nazvanou Braniboři v Čechách podle libreta Karla Sabiny.
Po smrti bylo tělo Přemysla Otakara II. nabalzamováno a vystaveno ve Vídni, ale pohřbít jej směli až v roce 1279 po uplynutí papežské klatby. Ze Znojma byly o sedmnáct let později jeho ostatky převezeny do pražského kláštera Na Františku a teprve v roce 1373 nalezl Přemysl Otakar II. důstojné místo věčného odpočinku v katedrále svatého Víta.
