Vláda nabírá stále více úředníků. ‚Smršťuje se veřejný sektor,‘ říká ekonomka Šichtařová
Ekonomka Markéta Šichtařová patří mezi přední české úspěšné podnikatelky a manažerky. Ke vztahu mužů a žen na pracovišti se může vyjádřit z pozice ženy zastávající roli lídra. „Feministka pro mě není jako feministka. Samozřejmě se mi líbí emancipace a rovnoprávnost. A mimochodem si ji také sama dostatečně užívám,“ říká.
„Co se mně nelíbí, je extremismus. Na obou dvou stranách. Například hnutí #MeToo je z mého pohledu extrém,“ dodává.
Markéta Šichtařová
Ekonomka, manažerka a podnikatelka Markéta Šichtařová působí jako ředitelka poradenské společnosti Next Finance, kterou v roce 2004 založila. Vystudovala VŠE v Praze, působila na analytických pozicích ve Volksbank CZ, kde se časem stala hlavní ekonomkou. Z pozice odešla ve svých 28 letech, aby vytvořila vlastní analytickou a konzultační společnost Next Finance. V letech 2006 a 2007 byla vedoucí týmu ekonomických poradců ministra financí České republiky Vlastimila Tlustého. Je vdaná, má pět dětí, které všechny porodila doma.
Politický projekt
Přímočaře komentuje také současnou situaci v Evropské unii. „Připadá mi, že to směřuje k superstátu, kdy se Evropská unie nenápadně trhá v půli. Je tady určité tvrdé jádro, které chce dělat hlubší integraci. Zbytek by měl být, dalo by se říci, hozen přes palubu, protože zdržuje. Země jako Česká republika, Polsko, ale teď už i Velká Británie či Itálie,“ uvádí.
„Evropská unie se velmi často vydává za politicko-ekonomický projekt. Ale řekla bych, že je to projekt pouze politický. Projekt ekonomický je eurozóna. A unie nikdy nevyrostla pouze na ekonomických základech,“ pokračuje Šichtařová.
Politika? Jen v případě krize
Spojení Francie a Německa v rámci evropského společenství nepovažuje Šichtařová za hrozbu.
„Je to spíše úleva. Pokud tyto dvě země chtějí jít dál a s větší integrací, pravděpodobně nebudou nutit periferii unie a eurozóny, aby do toho šla s nimi. To je přesně to, co střední Evropě v současnosti vadí. A myslím, že my bychom do jejich sféry vlivu spadat nemuseli, protože jsme tak trochu pod jejich rozlišovací schopnosti. Na to jsme příliš slabí, příliš chudí, příliš na východě,“ vysvětluje.
Vlastní politickou kariéru prozatím ekonomka neplánuje, přesto si nechává rezervu. „Pokud by přišla velká dějinná krize, myslím tím totální selhání politiky, kdy už bych měla pocit, že směřujeme k válce a chybí nám vůdci a politici, kteří by se tomu byli schopní postavit, pak bych se obětovala,“ říká.
Skok k nesvobodě
Šichtařová komentuje také selhání posledních vlád a úbytek občanských svobod v demokratickém systému. „Jelikož to byl pozvolný proces, mohu těžko říct, že jedna vláda zalomila hůl. Ale dvě vlády v posledních osmi letech v tomhle udělaly velký skok. Je opravdu cítit, že stát podporuje udávání, a jsme to dokonce svým způsobem schopni i měřit,“ říká a pokračuje:
„Například tím, že vláda nabírá čím dál více úředníků, což znamená, že se smršťuje soukromý sektor, který musí více platit na ten veřejný. V poslední vládě přibylo 40 tisíc úředníků, což je vypovídající a exaktní číslo,“ uzavírá.
