Z hospody do psychiatrické léčebny. Příběh o sládkovi, který už pivem rodinu neuživí

Čtvrt milionů litrů piva uvařil sládek Petr Hampl v uplynulých čtyřech letech v malém pivovaru v Přešticích u Plzně. V úterý 1. prosince si ale místo pivovarské zástěry oblékl bílou uniformu, natáhl respirátor a začal svoji první směnu jako ošetřovatel v Psychiatrické léčebně v Dobřanech. Tržby v hospodě výrazně klesly, zaměstnavatel nemá na výplaty a otec tří dětí se musí postarat o rodinu. Pivem už ji neuživí.

Tento článek je více než rok starý.

Přeštice (Plzeňský kraj) Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Hned jsem se chytl, sestry mi nemusely nic vysvětlovat, byly rády. Poznal jsem tam i pár starých známých,“ říká čtyřicetiletý Petr Hampl, který ve stejném psychiatrickém zařízení už dříve pracoval.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si reportáž od Ľubomíra Smatany o sládkovi, kterého už pivo neuživilo

V Plzni se vyučil sládkem, jenže v devadesátých letech bylo pivovarů málo, a tak si našel práci v Dobřanech. Teď je sice pivovarů hodně, ale výsledek je stejný.

„Situace v gastronomii je bídná, nedá se nic dělat. Je to zničený trh, který se bude dlouho napravovat,“ říká staronový ošetřovatel, kterého hned od začátku čekají v léčebně na střídačku denní i noční dvanáctky.

Dvě varny malého pivovaru se blýskají přímo proti vchodu do restaurace U Přeška na přeštickém náměstí. U okénka se zastaví zákazník, počká si na oběd nebo pivo do plastu a v sychravém počasí rychle odchází.

Jídlo a nápoje prodává mladý číšník František Kabele, který ve volných chvílích skládá příbory do ubrousků a melancholicky otírá výčepní zařízení. Rozhodnutí kolegy chápe, ale kroutí hlavou. „Pivovar bez sládka není pivovar. Je to bláznivá doba, proto sládek jde do blázince.“

Pivovary zřejmě nebudou platit daň za vylité pivo. Koronavirové opatření by mohlo platit natrvalo

Číst článek

Petr Hampl ale neopouští pivovar úplně. „Nechci utéct a nechat to tady. Sám jsem pivovar vybudoval, sám jsem ho bez pomoci uvedl do provozu, sám jsem vařil pivo jak za prvního, tak za druhého majitele,“ říká rozhodně sládek, který chce vařit pivo po práci v léčebně.

„Ve volném čase,“ směje se a přehazuje ventily na zařízení, kterým stáčí mladinu do kádí. Kýblem přilévá provzdušněné kvasnice a na displeji ovladače nastavuje potřebné hodnoty.

„V listopadu jsem neuvařil ani litr, to nemělo cenu. Teprve teď v prosinci chystám dvě várky. Budu sem chodit, když budu mít čas,“ plánuje Hampl.

Jak to všechno zvládne, ještě netuší. „Neměl jsem teď žádný příjem a výplatu z léčebny dostanu v lednu. To je jediná jistota,“ říká a na cestu domů bere patnáctilitrový soudek a plné petlahve piva. „Zájemcům moje pivo prodávám i doma. Každá koruna se počítá.“

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme