Nejlepší letošní maďarská pálenka je z kdoule hruškové, zvítězila v prestižní soutěži
Vypálit se dá kde co, jenže pořádná pálenka musí být z čistého ovoce, alespoň podle maďarských odborníků. I ti už ale nebazírují na tom, aby klasická baracpálinka, byla pouze z meruněk. A zkouší méně běžné druhy ovoce. Nejlepší pálenku roku letos vypálili z kdoule hruškové.
„Co je pálenka?“ klade řečnickou otázku snad nejkompetentnější člověk v Maďarsku Sándor Lovász, hlavní rytíř Maďarského pálenkového řádu a ředitel jedné z nejrenomovanějších světových pálenkových soutěží ve městě Gyula na jihovýchodě Maďarska.
Na vyhodnocení pálenkové soutěže ve městě Gyula na jihovýchodě Maďarska byl spolupracovník ČRo Gregor Martin Papucsek.
Odpověď nezačíná vykreslováním receptu, technologických postupů a podobných přízemních záležitostí, ale přistupuje k tématu s patřičně zasněnýma očima, jakoby pod blahodárným vlivem maďarské pálenky.
Až poeticky pak popisuje, že jde zde o kouzlo, když se ovoce jako dar přírody dostává destilací do sklenice. Což podle něj samozřejmě nefunguje bez duše. Lovász vysvětluje, že duši a také srdce do toho dává člověk a následně i pálenka pak získává svou duši.
Nejlépe dokáže vystihnout vůni, chuť i vzhled čirého moku jeho výrobkyně Edit Krizlová ze společnosti Brill z města Szekszárd. „Z kdoulí lze vykouzlit velmi vzrušující pálenku,“ říká.
„V posledních letech je tento druh ovoce oblíbenou surovinou, přestože se z něj vyrábí pálenka velmi těžko, vyžaduje starostlivou péči, ale pak se odvděčí. Je to frajerská pálenka, ironicky se na vás usmívá, jako kdyby seděla na koni, jako nějaký zbojník,“ popisuje a dodává:
„Kromě toho má citrusový podtón a vůni, přitom nechybí ani pocit kulatosti, trpkosti, jako kdyby tato pálenka reprezentovala novou vlnu.“
‘Umělecké dílo‘ od Edity uložili do vitríny v budapešťském Zemědělském muzeu mezi vítězky předchozích pěti ročníků, do trezoru jako národní poklad. Soutěž neprobíhá v období mikulášských dnů náhodou, svatý Mikuláš je totiž prý patronem pálenkářů.
