Mafiánský byznys, cla a útrapy obyvatel. Tak vypadá konflikt na východě Ukrajiny, popisuje expert
Přijeli bojovat za ideály, za velké Rusko. Na Krymu a východní Ukrajině je čekala deziluze. To je podle odborníka také případ Rusa žijícího v Česku Alexandra Franchettiho, na kterého upozornil Radiožurnál. Petr Pojman v rozhovoru popisuje i to, jak se na Krymu žije a co lidé považují za největší problém.
Troufnete si odhadnout, kolik lidí žijících v České republice se vypravilo bojovat na východní Ukrajinu nebo na Krym za stranu separatistů?
Z Čechů to budou spíše jednotky, maximálně desítky lidí. Jsou to lidé, kteří tam většinou zastávali nižší pozice. Určitě nejde o masový jev. Z našich zdrojů víme, že to jsou většinou lidé, kteří tam odjeli s nějakou ideou bojovat za ruský svět, proti unii nebo alianci. V jejich strukturách zastávají nízké pozice. Ostatně žádná významná rozhodnutí tam nepřijímají ani místní ukrajinští kolaboranti, protože všechna významná rozhodnutí jsou přijímána v Moskvě. Všichni jsou instrumentem v rukou kremelské vlády, která prosazuje vlastní zájmy.
Ruská anexe Krymu s českou stopou: šéf sevastopolské rozvědné skupiny má trvalý pobyt v Česku
Číst článek
A pokud jde o cizince, tedy většinou Rusy, žijící trvale na území Česka?
Netroufám si to příliš odhadovat. Ale určitě jde o malá čísla, protože lidé, kteří se u nás rozhodli žít, se tak většinou rozhodli z nějakých důvodů. Čili že tady je lépe než tam. Mají tady své kariéry a životy. Nemají tak většinou důvod odjet na Donbas a bojovat tam za nějakou pofidérní ideu. A když už, tak jde řekněme o ideové bojovníky, u nichž peníze nehrají žádnou roli. Nejsou to žoldnéři, kteří by tam jeli pro peníze.
Ale žoldnéři v tom konfliktu přece jsou…
Ano, ale s nějakou finanční vidinou tam přijížděli spíše lidé z Ruska než třeba z evropských států. Většinou jde o představitele různých zločineckých skupin, které to dělají kvůli penězům. Takových lidí tam dodnes přijíždí velké množství. Část toho kriminálního byznysu je kontrolována tzv. vory v zakoně, ať už ruského, ukrajinského, arménského nebo gruzínského původu.
Byznys z války
Jinými slovy se z toho konfliktu stal tak trochu mafiánský byznys?
Teď bych dokonce řekl, že je to především byznys.
Jak se na tom dá v praxi vydělat?
Velké finanční prostředky jsou tam získávány třeba tím, že je vybíráno clo. Ale nejenom na hranicích mezi Ukrajinou a třeba tzv. Luhanskou národní republikou, ale třeba i mezi Luhanskou národní republikou a Doněckou národní republikou. Oni mají normální celnice a tam si i takto navzájem platí clo. Což vypadá trochu zvláštně, ale mám skutečně potvrzené od několika lidí, že hranice tam je a clo se vybírá v hotovosti na místě.
Jaké to má dopady na místní obyvatelstvo?
Způsobuje to velké problémy a komplikace. Třeba z luhanské republiky se nedá na Ukrajinu po zemi dostat, tam se vždycky jde buď pěšky, kdy toho s sebou moc nevezmete, nebo musíte jet nejprve do doněcké republiky a pak teprve do zbytku Ukrajiny. Je to tedy velmi komplikované.
Kam pak tečou ty peníze?
Rusko nechává místní skupiny organizovaného zločinu poměrně na volno, ať si vydělají. Oni pak alespoň nemusí posílat tolik peněz. Každopádně to celé vede k tomu, že jsou využíváni nejzranitelnější členové společnosti. Většinou starci, kteří nemohou okupovaná území opustit. Jinak samozřejmě velkým zdrojem peněz je klasické pašování ve velkých objemech. To je vždy provázeno finančním plněním při projíždění kontrolními stanovišti.
Zmínil jste, že ze zemí mimo Rusko se do konfliktu zapojovali lidé spíše z ideových důvodů. Radiožurnál vypátral jednoho z ruských účastníků toho konfliktu s trvalým pobytem v tuzemsku. Ruský fitness trenér s poněkud italským jménem Alexander Franchetti přitom na Krymu v okolí Sevastopolu založil a vedl tzv. rozvědnou skupinu Severní vítr. Jak byste to jeho působení na základě dostupných informací zhodnotil?
Zařadil bych ho určitě do té skupiny, jak jsme si to tak pracovně nazvali, idealističtí imperialisté. Tedy lidé, kteří byli opravdu v roce 2014 ochotni investovat svůj čas, peníze a dost často i dost riskovat, aby se Krym, nebo ideálně i část Ukrajiny, kterou nazvali Novorossija (Nové Rusko), stal součástí ruského impéria. Byli to lidé, kteří se nějakým způsobem s touto ideou cítili ztotožněni. Mimochodem se v současnosti cítí ruskou vládou podvedeni a jsou, dá se říci, vůči ní v opozici.
Červený koberec v neuznaném Doněcku. ‚Jak se cesta tvářila, mi je celkem jedno,‘ říká Ondráček
Číst článek
Kvůli tomu, že se ta myšlenka nedotáhla, jak si oni představovali? Tedy že se toho území neanektovalo více?
Ano, oni cítili, že ty šance byly. Kdyby do toho Putin byl ochoten investovat více peněz, sil a techniky, tak větší část Ukrajiny rozhodně obsadit šla. Ukrajinská armáda tehdy rozhodně nebyla připravená na to, aby čelila masovému nástupu ruských sil. Takže v tomto ohledu byla idea Velkoruska zrazena.
Korupce a deziluze
Sám Franchetti skutečně na internetu vystupoval ostře proti novému sevastopolskému vedení. Zmiňoval přitom ale i běžné provozní záležitosti…
On samozřejmě vidí katastrofální korupci ruských činovníků. S tím se v podstatě nikdo neztotožňuje. Tito ideoví bojovníci se tak dostávají najednou do konfrontace s ruskojazyčnou mafií, a to jak na Krymu, tak na okupovaných územích. Protože lidé, kteří tam dnes zastávají politické pozice, tak jsou prostě většinou lidé s kriminální minulostí a lidé, kteří se dopouštějí různých kriminálních činů.
Ty jsou většinou spojeny s korupcí a nelegálním obohacením. Prostě myslí jen na sebe. A ti velkoruští idealističtí nacionalisté zatím myslí na velké Rusko, jak by mohlo všechno vzkvétat. Takže jejich ideály jsou v rozporu s tím, co je ruským státem na okupovaném území realizováno.
Vraťme se ještě k té skupině Severní vítr, co mohla reálně provádět? Šlo v obdobných případech přímo o bojové jednotky?
On v dostupných rozhovorech o konkrétních operacích nemluví, tedy ne o detailech. Z toho, co je dostupné, tak to byly skupiny, ve kterých stejně jako na Donbase nebyli přímo profesionální vojáci nebo příslušníci zpravodajských služeb. Zřejmě tak neměli na starosti přímo likvidaci osob nebo sběr informací v týlu protivníka, ale zajišťují podpůrnou činnost. Mají lidi na kontrolních stanovištích, kontrolují pasy a podobně. Úkoly to jsou pro okupační moc samozřejmě důležité, ale nevyžadují superprofesionály v této oblasti.
Ale kdyby šlo o českého občana, tak jde o trestné chování? Ostatně nedávno byl zatím nepravomocně odsouzen první Čech za účast v bojích na východní Ukrajině…
Samozřejmě. On je příslušníkem organizace, která je v podstatě teroristická. Organizace, která realizovala nelegální okupaci Krymu a jako taková se dopouštěla i teroristických činů na území suverénní země – Ukrajiny.
Ruské velení
Měly obdobné skupiny přímou podporu ruské armády nebo ruských tajných služeb?
Ony neměly podporu ruské armády. Ruská armáda jim přímo velela. V podstatě pokud se tito lidé snažili o nějakou samostatnou akci, která by přesahovala jim určené místo, tak by byli tvrdě potrestáni. Některé taky tvrdě potrestali. Za porušení pravidel jim hrozí fyzická likvidace. Operaci na Krymu velela ruská vojenská rozvědka GRU a významnou roli tam samozřejmě hrála i federální tajná služba. Ta některá území obsazovala a zatýkala tam. Je to mimo jakoukoliv pochybnost.
Ono se říká chybně, že je Rusko podporovalo. Rusko jim velelo. Proto to také nejsou separatisté, ale kolaboranti. Protože jim nejde o samostatný Krym, ale o jeho připojení k Rusku. To, jak si to nazveme, potom často ovlivňuje to, jak o tom přemýšlíme.
Čili pokud Alexander Franchetti velel skupině Severní vítr, tak musel zároveň poslouchat příkazy ruské armády nebo ruských tajných služeb?
On sám mohl rozkazy dostávat přes nějaké další prostředníky, těch pater velení je tam více. Ale v podstatě se to tak dá říct. Hlavním koordinátorem, který přijímal rozhodnutí o tom, jak se bude situace v zemi vyvíjet, tak byla tehdy ruská armáda.
Hlídá si Rusko tyto lidi i nadále?
To je sice důležitá otázka, ale je komplikované na to odpovědět. Pokud jsou na území Ruska, tak jsou tito lidé, které jsem nazval imperialistickými idealisty, dost často velmi kritičtí k Putinovi. Na druhou stranu, pokud by jejich činnost byla pro ruský stát nějak nebezpečná, tak z minulosti víme, že by nebyl problém se jich jednoduše zbavit. Tak, jako se zbavili celé řady jiných lidí.
Alexander Franchetti dlouho žil v Česku, má tu rodinu i podnikání a od roku 2000 trvalý pobyt. Český stát mu tím dává různá práva včetně volného pohybu po Evropské unii. Jak by měly úřady k němu a k podobným účastníkům konfliktu přistupovat?
Minimálně by si ho měly české bezpečnostní složky pozvat k vysvětlení toho, co tam dělal, a získat co největší množství informací o tom, čeho se dopouštěl, kdo jsou jeho kolegové, kolik jich je na území unie a tak dále. Myslím, že on je pro nás především cenným zdrojem informací. Vzhledem k tomu, že dá se říci, že je v opozici vůči Putinovi, tak asi nepředstavuje přímé nebezpečí pro český stát. I když ani to nelze vyloučit. V každém případě to je člověk, který by měl být pod určitým dohledem.
