Stalo se už takovou skoro životní jistotou, že každý rok přijde do kin nový snímek Woodyho Allena. A spolu s tím se za posledních několik málo let stalo jistotou, že ten snímek přinese v podstatě jen obměnu toho samého příběhu, kde nezávisle na časovém období bude hrát jazzová hudba, postavy si projdou vztahovou krizí a někdo bude před významnou městskou památkou horlivě vysvětlovat svůj postoj k umění, kariéře či lásce.

Letos jsme o jednu z těchto jistot málem přišli. Americké filmové studio Amazon totiž premiéru Deštivého dne v New Yorku během mediální bouře vyvolané hnutím MeToo odložilo a později úplně zrušilo. Uvedlo, že film není v současném společenském klimatu možné uvést do kin. Herci Timothée Chalamet, Selena Gomezová a Rebecca Hallová věnovali své honoráře charitám a spolkům zaměřeným na pomoc obětem sexuálního násilí. Už to vypadalo, že se svět Allenovy novinky nedočká.

Jenže to bylo loni. A zatímco se k americké distribuci snímku dosud nikdo nemá, Evropa mu otvírá svou benevolentní náruč. Po červencové premiéře v Polsku se nyní chystá do kin několika evropských, asijských a středoamerických států.

Deštivý den v New Yorku představuje dvojitý režijní návrat: do současnosti a také do milovaného velkoměsta, pulzujícího životem, kulturou a lidskými příběhy. Diváka ale při jeho sledování velmi brzy napadne, jestli tomu je opravdu tak.

Třeba to, že Gatsby Welles (Timothée Chalamet ve dvou literárních narážkách za cenu jedné) – intelektuálský student fiktivní univerzity Yardley, vášnivý pokerový hráč a milovník tvídových sak – je opravdu vrstevníkem svého představitele, na něj prozradí až smartphone.

Gatsby ovšem není jedinou postavou, která více než reálný člověk působí jako ozvěna bývalých časů. Když například jeho bratr prohlásí, že má jeho snoubenka hrozný smích, přirovná ho k Lennymu z O myších a lidech. Gatsbyho přítelkyně Ashleigh (Elle Fanningová), naivní aspirující novinářka, jejíž veškerý projev zahrnuje nervózní smích a rozhazování rukama, zase mezi své oblíbené režiséry řadí Jeana Renoira.

Ačkoli ani jednomu ze zmíněných ještě nebylo třicet, zmínka o sociálních sítích a populární kultuře by je možná dostala do stavu absolutní paralýzy.  

Allen se nesnaží přizpůsobit době, ale zlomit dobu ke svému obrazu. Uchyluje se proto opět ke svým oblíbeným motivům – jakkoli to může příběhu ubrat na věrohodnosti.

Je tu pár, jenž ještě netuší, že prožívá krizi. Je tu město daleko převyšující standardní úlohu atraktivního doplňku záběrů. A je tu také Allenův typický hrdina, upovídaný chytrák brojící proti institucím, kterého by si kdysi zahrál filmař sám, jenž propadne kouzlu jisté brunetky (Selena Gomezová). 

Spolu s tím je tu ale také trojice mužů (Liev Schrieber, Jude Law, Diego Luna), která se nedokáže ovládnout v přítomnosti výrazně mladší, neohrabané blondýnky, masírující jejich ega srovnáním s ikonickým statusem Gándhího, nezlomností Virginie Woolfové i objevem potratové pilulky. Když se jí jeden z nich zeptá, co je tak sexy na starších mužích a mladých ženách, je to do bolestivého úpění diváků.

Allena nezajímá, že si podobnými poznámkami své kritiky nezíská. Namísto toho jim věnuje několik milých slov ve formě prohlášení, že všechna média jsou vlastně bulvár a novinářky zase ošklivé.

Pravda je taková, že dokud se bude ve svých filmech pokoušet probudit vzpomínku na lepší časy (i přes vytrvalý déšť zalitou ostrým zlatým světlem), lidé na ně budou chodit. Mnozí z nich i ve snaze přivolat si vzpomínku na jeho lepší filmy.

Snímek Deštivý den v New Yorku měl premiéru 26. září.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít