Venku to sice v uplynulém týdnu na zimu ještě moc nevypadalo, v kinech už ale oficiálně došlo k výměně ročních období. Letní komedie totiž definitivně vystřídaly ty zimní. Aspoň podle plakátů k novým, identicky vzhlížejícím českým a slovenským filmům, které nás v nadcházejících měsících čekají, v nich nebude nouze o romantiku na sněhu.

I v Poslední aristokratce dojde na citová vzplanutí – a s nimi i na povinný záběr na líbající se dvojici, za kterou vybuchuje ohňostroj. Vejdělkův snímek měl ale přece jenom trochu jiný úkol než propagovat horské resorty. Musel totiž přenést do filmu první z oblíbené série humoristických románů kastelána Evžena Bočka. A hned poté zapropagovat české zámky.

To druhé se daří báječně. Ačkoli sněhové závěje nejsou zrovna tou nejfotogeničtější kulisou, ve snímku se pomocí kamery Vladimíra Smutného a notné dávky leteckých záběrů blýsknou Buchlovice, Lemberk, Rájec, Jaroslavice a Bočkovy Milotice. Ty všechny totiž tvůrcům posloužily jako natáčecí prostory fiktivní Kostky.

Ingrediencí pro správnou komedii má Poslední aristokratka také dost. Nebo alespoň na papíře. Naivní rodinka (Hynek Čermák, Tatiana Dyková, Yvona Stolařová) očekává blahobyt. Místo toho po revoluci dostane ránu koncentrované české reality v podobě panství s trouchnivějícími (čti původními) stropy a partičky nepřejících charakterů, která k němu patří a kulturní šok trojici rádoby šlechticů rozhodně nijak neusnadňuje. 

Úsečný kastelán s tendencí k despotickému chování (Martin Pechlát) sní o Kostce, na kterou nejezdí žádní návštěvníci – nebo, jak jim přezdívá, mufloni. Nutno podotknout, že pod jeho správou k tomu má zámek velmi blízko. Údržbář (Pavel Liška) kvůli svým vymyšleným chorobám a bolístkám žádnou údržbu pro jistotu neprovádí. Hospodyně (Eliška Balzerová) má dobré srdce, ale zalévá ho denně, stejně jako všechny své kuchařské výtvory, litry domácí ořechovky.

Vzájemný spor dosavadních obyvatel zámku s novými majiteli, ke kterému se přidá zdánlivě předem prohraná snaha udělat z Kostky prostory, kde by se dalo žít a kam by se lidé mohli chtít podívat, prozradí mnoho o české povaze, závisti, upřednostňování vlastního užitku a lásce k senzacím a morbidnosti. Tedy nic pozitivního. Což pochopíme už ve chvíli, kdy nového hraběte Kostku (Čermák) všichni, co v Čechách potká, podvedou.

Miloučká, skoro až přihlouple smířlivá povaha filmu nicméně způsobí, že žádný konflikt netrvá věčně. Ne však z nějakého přirozeného dějového vývoje, ale prostě proto, že jde o takový druh vyprávění. Už jen chybí, aby některá z postav prohlásila, že to je duch Vánoc. Mezi zdobením stromečku, pečením cukroví a zpíváním koled ale jako by se stalo.

Fakt, že jsou členové rodiny Kostkových vlastně cizinci – Američanka Vivien (Dyková) se vším všudy – se také ukáže být spíše teoretickým problémem. Všichni tři totiž perfektně ovládají češtinu a jsou schopní za použití zdravého rozumu fungovat i v lehce zpátečnicky nastavených společenských podmínkách.

Tedy až na Vivien, která většinu času působí nesvéprávně, a tak do děje zasahuje jen tehdy, když je potřeba přidělat další problémy nebo zakroutit pozadím při chůzi dlouhými zámeckými chodbami, aby měli přítomní muži co obdivovat.  

Proto vyznívá tak nahodile, když se její postava v závěru filmu náhle stane hlasem rozumu. Zapadá to ovšem do konceptu Vejdělkova vyprávění, které se odvíjí v mučivě nezáživném tempu ve scénkách, jimž se podřizuje chování postav – a ne naopak. Co možná překvapí čtenáře knižní série, je, že se tím titulní Poslední aristokratka Marie (Stolařová) stane, v rámci nastaveného standardu ještě celkem duchaplnou, ale jinak pouze nevýraznou částí ansámblu. Přitom právě její vypravěčský pohled by mohl dát snímku potřebný jednotící prvek.

Největším zklamáním však rozhodně je, že se nedočkáme toho avizovaného humoru, kterým si Boček získal své příznivce. Ve sněhu o sebe zakopávají lidé, z nacistické koupelny vyhrává hlasitá pochodová hudba a provádějí se čachry s popelem nebožtíků a já dostala neodbytný pocit, že bych se měla smát. Skoro to tak i vypadá, že pro tento účel tvůrci nechali pauzy na smích. Pokud se jim ale něco opravdu daří, je to zařídit, aby se vám smát vůbec nechtělo.

Snímek Poslední aristokratka měl premiéru 24. října.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít