Léčitel, nebo podvodník? Snímek Agniezsky Holland schválně předkládá nejasný soud nad Šarlatánem

Ivan Trojan a Juraj Loj ve snímku Šarlatán | Zdroj: Cinemart

Zaklepal lahvičkou s močí, podíval se na ni proti světlu a dokázal stanovit diagnózu. Jindy zase zvládl poznat, kdo toho rána vykonal potřebu naposledy. Příběh Jana Mikoláška, který svými nekonvenčními metodami léčil i prezidenta Antonína Zápotockého nebo Hitlerova tajemníka Martina Bormanna, uvedla česká kina minulý týden po únorové světové premiéře na Berlinale a několikaměsíčním koronavirovém odkladu.

Tento článek je více než rok starý.

Recenze Jenštejn Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vysílený Mikolášek (Ivan Trojan) už několik dní zažívá nekonečný cyklus výslechů a psychického mučení ve vězení. V noci nemůže spát, protože v jeho cele svítí světlo. A když už se mu podaří usnout, bachaři ho vzbudí, aby vytáhl ruce na deku.

Vyšetřovatelé se nevzdávají. Nutí ho probírat se vzpomínkami, požadují vysvětlení pro každý krok, který se v životě rozhodl udělat. Doufají, že se jim podaří známého léčitele zlomit. Že ho donutí k přiznání, že je ve skutečnosti tím, za koho ho celou dobu mají: jen pouhý podvodníček a šarlatán, co okrádá lidi o čas a na bolest jim jako placebo prodává směs usušených rostlin.

Postavu ‚šarlatána‘ Jana Mikoláška jsme s tátou řešili v kuchyni, říká herec Josef Trojan

Číst článek

Mikolášek tehdy rezignovaně prohlásí: „Vy mě nikdy nemůžete pochopit.“ V určitém smyslu to v tu chvíli směřuje i divákům.

Šarlatán, ačkoli jde o snímek inspirovaný skutečnými osudy ve své době populárního československého bylináře, nepůsobí jako standardní životopisné drama v historických kostýmech. Na to je jeho časová linka příliš útržkovitá, nesouvislá, s tendencemi upínat se k událostem, které se mohou zdát v kontextu života nevýznamné.

Scénář Marka Epsteina se dotýká otázek viny, břímě tajemství i jakéhosi božského poslání. Především se ale snaží ukázat, kým mohl člověk typu Mikoláška být. Dělá to pomocí skoků v čase, které prostupují policejními výslechy, diskusemi s právníkem, vyznáním se nejbližšímu člověku i vzpomínáním na chvíle bezstarostnosti, které si někdy Mikolášek dovolí v soukromí.

Vidíme ho jako mladíka (tehdy získává tvář Josefa Trojana), který si odnáší z války šrámy přesahující jizvu na rameni, jež si sám přivodil, ale i jako dospělého muže, který pomáhá lidem, i když mnohdy kvůli svým striktním pravidlům nedokáže vystát jejich přítomnost. Dostáváme důkazy o neopodstatněné agresi, křesťanském přesvědčení i milostném citu. Jako by ten soud, ke kterému se ve filmu schyluje, měl být lidový.

Svým způsobem je to pravda. Notná část hlavně mladších diváků totiž o Janu Mikoláškovi uslyší poprvé právě skrze snímek Agnieszky Holland. I s vědomím jeho názvu se proto mohou dobrat k otázce: Tak byl, nebo nebyl?

Jisté je pouze to, že Šarlatán se jeho osobnost nesnaží přikrášlovat. Ovlivňuje ho Mikoláškova perspektiva, která je podobně jako knižní paměti léčitele zcela pochopitelně benevolentnější v tom, jak jeho činy podává. Střetávají se tu ale také dvě protichůdné síly – právník hledající polehčující okolnosti a vyšetřovatelé, kteří o vině rozhodli předem.

Tím, kdo na titulní postavu uvrhá největší stín, je ovšem ve výsledku sám Mikolášek. Muž, co nahání hrůzu vlastní sestře a nesnese namalované ženy, příliš se nezajímá o politiku, jen si za všech situací snaží zajistit, aby mohl dál vykonávat svou činnost a léčit lidi, skoro nevěřícně hledí na své ruce ve strachu z toho, jaké dobro i zlo jsou schopny napáchat.

Šarlatán

životopisné drama
ČR / SK / Polsko, 2020, 118 min
Režie: Agnieszka Holland
Scénář:
Hrají: Ivan Trojan, Josef Trojan, Juraj Loj, Jaroslava Pokorná, Martin Myšička, Miroslav Hanuš, Jiří Černý

Hodnocení: 75 %

Vychází z toho zvláštně protichůdná, komplikovaná a tím pádem také dostatečně zajímavá postava pro dvouhodinový částečně biografický snímek. Vstříc tomu jde i fakt, že ji ztvárňuje herec kalibru Ivana Trojana, který dokáže všechny tyto vrstvy obsáhnout a nenechává je přitom vyznít strojeně.

Paradoxně o něco těžší úloha spočívá na synu Josefovi, jenž svými scénami prochází s kamennou grimasou a mnohdy až děsivou intenzitou. Nemá sice tolik prostoru ukázat více poloh mladého léčitele, jeho výkon ale i přesto nepůsobí jen jako předehra pro hlavní číslo.

Nejzranitelnější stránka Mikoláška se odhalí až později s příchodem jeho asistenta a milence Františka (Juraj Loj). Stále spíše neznámý slovenský herec tu totiž představuje kvality každého dobrého Watsona k Holmesovi. Stojí Mikoláškovi kontrastem v povaze i diváckých sympatiích, a symbolicky tak do temnoty vyprávění vnáší svou přítomností světlo. Trousí přitom v řeči česká slova.

Asi nejpříjemnějším překvapením snímku pak je, jak přirozeně zobrazuje milostný vztah dvou mužů. Což je něco, čeho se tuzemská kinematografie z nějakého důvodu pořád obává. Z hlediska filmografie polské režisérky Agnieszky Holland už to ale takové překvapení není. Stačí si jen vybavit její Úplné zatmění z roku 1995 s Leonardem DiCapriem a Davidem Thewlisem.

Někdy zaskřípe dialog nebo naruší přirozenou dramatičnost scény emotivní výkřik, který ihned následuje vykopnutí dveřmi gestapem. Jindy se zase možná až moc doslovně napovídá divákovi v tom, co se před ním odehrává. I přesto není pochyb o tom, že Šarlatán přináší jeden z letošních vrcholů českého filmu.

Snímek Šarlatán měl v českých kinech premiéru 20. srpna.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme