Vstoupili jsme do fáze pohádkových hrátek s časem. Jak jinak vysvětlit, že tak krátce po zakleté princezně, která musela porazit vlastní pýchu, aby se vysvobodila z časové smyčky, a hodinářském učni, jenž pátral po hodinkách, co umí varovat před smrtí, přichází pohádkové dobrodružství, ve kterém se cestuje do minulosti, aby se napravila přítomnost?

S druhým ze zmíněných příběhů má nová štědrovečerní pohádka asi nejvíce společného. V obou totiž napáchá pořádnou neplechu předpověď trojice sudiček. Zatímco hodinářský učeň musel prokázat odvahu a dobrotu srdce v sérii úkolů, hrdinové Jak si nevzít princeznu se dostanou do bryndy svým vlastním přičiněním. Je to však pouze rozdílná cesta ke stejnému.

Princ Leopold (Marek Adamczyk) a princezna Josefína (Anna Fialová) totiž nepodnikají nejistou cestu zpátky po proudu času za nějakým vznešeným úmyslem. Naopak, za jejich výpravou je zcela sobecké přání: vrací se do chvíle, kdy se nad Leopoldovou kolébkou sešly sudičky (Iva Janžurová, Naďa Konvalinková, Daniela Kolářová) a předpověděly mu, že bude moudrým vládcem, který spojí dohromady otcovo království s tím sousedním, protože si vezme za ženu tehdy ještě nenarozenou dědičku místního trůnu. A právě tu druhou část – nebo spíš až tu třetí, abych byla přesná – nesmějí nechat dopustit.

Leopold s Josefínou v průběhu let zkouší přijít na společnou řeč. Jenže jejich jistojistá společná budoucnost, doslova stvrzená v kameni skrze sousoší na zámeckém nádvoří, jim nedovoluje cítit k sobě nic než odpor. Vždyť on je hrozný suchar! A ona zase nehorázná divoška! To přeci nemůže nikdy fungovat.

Když se tedy bok po boku u oltáře nepříjemně ošívají a zoufale se modlí o zázrak, který by jim pomohl od jejich utrpení, padnou jim do oka hodinky jedné ze sudiček. To právě díky nim nesourodá trojice žen nejspíš stíhá navštívit všechny domácnosti, do nichž se narodí dítě s osudem stejně nepopsaným jako prázdná kniha.

Plán na záchranu svého života bez manželství zosnuje Leopold s Josefínou tak trochu za pochodu. V minulosti jednoduše malého Leopolda na chvíli unesou, aby mu sudičky nemohly nic předpovědět. Co by se jen v tomhle důkladně promyšleném záměru mohlo pokazit? Jak to tak bývá, odpovědí je, že úplně všechno. Urozená dvojice totiž nepočítá s tím, že by jejich zásah do kosmického pořádku věcí mohl využít i někdo jiný pro svůj vlastní prospěch.

V tuto chvíli už ostřílenému režisérovi štědrovečerních pohádek Karlu Janákovi rozhodně nelze vytknout, že by se opakoval. A to i když jeho výpravné filmy vždy následují žádoucí linku o souboji dobra proti zlu, pravé lásce a testu lidského charakteru.

Zatímco loni v O vánoční hvězdě ožila noční obloha v kulisách ladovské zimy, letos v Jak si nevzít princeznu jsme zpátky v mnohem tradičnějším pohádkovém středověku s jeho pestrou škálou stylových huček a modernizací v podobě princezniných ukrytých kalhot a látkového šílenství, jak se jedině dá nazvat ladicí kusy oblečení, ve kterých spolu s princem stráví celou hodinu a půl skákání v čase.

Na královský dvůr se tu proměnil zámek Frýdlant a hrad Pernštejn. Malebné lesy a skály, ve kterých Leopold s Josefínou vyčkávají na samozvané diplomatické setkání se sudičkami, se zase nacházejí v Českém ráji. Kouzelný portál, co se v nich několikrát zjeví, dává víc tušit lidovosti a báchorkovitosti Janákova nejnovějšího snímku než hollywoodské fantastičnosti.

I přes všechny ty časové čachry a množství postav, které díky nim diváci poznají, má Jak si nevzít princeznu docela prostý děj, což ale v jeho případě není žádná slabost. Vsází se tak více na sympatické vzájemné štěkání Adamczyka s Fialovou, rozkoly mezi sudičkami ohledně toho, jak by měly přistupovat ke svému zodpovědnému poslání, a humor scenáristy Petra Hudského (mými osobními favority jsou hlášky „tady je to napsané – tučně, červeně a švabachem“ a „to je troubení u příležitosti útěku vězňů“).

Ačkoli scénář trvá na tom, že nevraživý vztah prince Leopolda s princeznou Josefínou je zářným příklad starého dobrého úsloví „co se škádlívá, to se rádo mívá“ (překonávám chuť nad tím protáčet oči, protože jsou Vánoce), příběh vyznívá spíše pohádkově než romanticky. S osudem si holt není radno zahrávat, protože si vždycky najde cestu.

Televizní pohádku Jak si nevzít princeznu odvysílala ČT1 24. prosince. Později bude ke zhlédnutí na iVysílání.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít