Teroristé v Severní Osetii propustili 26 žen a dětí
Řešení krize kolem více než 300 rukojmích zadržovaných od středečního rána ve škole v severoosetském Beslanu se v průběhu dne nijak nepřiblížilo. Teroristé pouze propustili 26 žen a dětí, včetně několika kojenců. Propuštění zprostředkoval Ruslan Aušev, veterán z války v Afghánistánu a bývalý prezident sousedního Ingušska. Členové komanda odmítají rukojmím poskytnout jídlo, vodu a léky. Agentuře ITAR-TASS to řekl lékař Leonid Rošal, kterého si teroristé vyžádali jako vyjednavače.
Drama v Severní Osetii je plné nejasností, dohadů a nepřesných informací. Zatím je jasné, že teroristé odpoledne propustili celkem 26 osob, zejména dětí. Na tom má největší podíl bývalý ingušský prezident Ruslan Aušev, který pokračuje v rozhovorech s ozbrojenci. Propuštění jsou teď už sice doma, ale stále v péči psychologů, kteří jim pomáhají překonat šok z prožitého stresu.
Doposud zůstává nejasný celkový počet zadržovaných - odhaduje se na 350. Podle místních lidí ale v budově musí být mnohem víc osob. Neupřesněn je také počet teroristů, jejich původ a přesné požadavky. Minulou noc skončilo vyjednávání až ve tři ráno, stejný scénář je možný i během dneška.
Ruské bezpečnostní síly i nadále ujišťují příbuzné, že zatím záchrannou operaci s použitím síly nezvažují.
Přímo u školy v Beslanu natáčel zvláštní zpravodaj Radiožurnálu Petr Vavrouška.
Tisíce lidí - příbuzní, známí, kamarádi rukojmích, všichni se sešli nedaleko od školy. Ubrečené oči, unavené a ustarané tváře; někteří spolu potichu mluvili, jiní se jen dívali do země. Nic jiného než čekat se nedá dělat.
Pětačtyřicetiletý Archat má mezi rukojmími syna a dceru. Stihli mu ještě v první okamžik přepadení zavolat, co se stalo. "Přijel jsem a ze začátku tomu nevěřil, ale potom jsem na vlastní oči viděl, co se tady dělo - střelba, výbuchy, celkem 12 lidí umřelo. Od včerejška od rána jsem tady nepřetržitě."
Uplakaný Archat čeká, co se bude dít, stejně jako další nejbližší zadržovaných školáků, rodičů a učitelů. Všichni se navzájem podporují. Lékaři a psychologové pracují v okolí školy nepřetržitě. Každá nová informace se cení zlatem, všichni ale pořád nechápou, proč se ta tragédie odehrává zrovna v jejich městě.
"To ví jen Bůh; Beslan bylo úplně normální, klidné, mírumilovné město a proč se to stalo zrovna tady a našim dětem? to opravdu nevím. Na prvního září tohoto roku nikdy nezapomenu. Teď máme všichni v sobě jednu velkou bolest, ale věřím, že se přemění v radost," dodává s nadějí Archat.
Kluci, kteří jinak řádí na ulicích a prohánějí se na kole, teď chodí kolem zahraničních novinářů a nosí jim pití. Mají ve škole své kamarády a mají o ně velký strach. Jako třeba dvanáctiletý Bechan: "Já si myslím, že všechno dopadne dobře a rodiče se nakonec potkají se svými dětmi." A jeho kamarád Timur dodal: "Hlavní je, aby dětem dali najíst, nezabíjeli je, nemlátili, aby se k nim chovali normálně," říká malý klučina se slzami v očích.
To si přejí všichni tady u školy v Beslanu v Severní Osetii. Věří, že další propouštění rukojmích bude pokračovat.
