Rozhovor s Karlem-Heinzem Dellwem - členem bývalé Frakce Rudé armády
Jedna z nejtemnějších kapitol vlastní poválečné historie teď znovu "dostihla" obyvatele Spolkové republiky Německo. Propuštění Brigitte Mohnhauptové a žádost o milost pro dalšího bývalého teroristu Frakce Rudé armády Christiana Klara, rozpoutaly celospolečenskou diskusi.
V jejím popředí se ocitla otázka, zda by někdejší příslušníci tzv. "druhé generace" krajně-levicové teroristické organizace, měli po letech nad svými činy vyjádřit lítost a omluvit se příbuzným obětí. Náš berlínský zpravodaj Jiří Hošek zaznamenal názory jednoho z bývalých teroristů RAF, který za mřížemi strávil 21 let.
Ještě dnes visí v hamburském bytě 55letého Karla-Heinze Dellwa nechvalně proslulý znak RAF - rudá hvězda se samopalem Heckler a Koch. Podle bývalého teroristy to ale neznamená, že by za někdejší cíle Frakce Rudé armády stále bojoval.
"Pro mě to má úplně jiný význam - byl jsem přes dvacet let ve vězení, politicky jsem byl s touto organizací spojený ještě déle a RAF je prostě součástí mojí historie. Znak visí jen na jednom místě v bytě a upozorňuje návštěvy na jednu část mého života."
Karl-Heinz Dellwo si myslí, že při hodnocení RAF, včetně současných debat o projevení lítosti, se musejí události vidět v historickém kontextu. Jinými slovy, aktivity levicových německých radikálů nesmíme podle něj hodnotit optikou roku 2007 a nemůžeme je posuzovat jako individuální kriminální činy.
"Pokud jste přesvědčení o tom, že už samotný vznik RAF nebyl legitimní a že šlo o jakýsi soukromý konflikt, pak je snadné požadovat, aby teroristé řekli: "Je nám to líto." Ale já prostě nemůžu oddělit vznik RAF od poválečných dějin Německa. Ve Spolkové republice se vytvořila postfašistická společnost, ve které byla spousta nacistů. Podle mě jsme měli právo se jakožto poválečná generace od těchto lidí distancovat a nezaplést se s nimi," říká ex-terorista, který z vězení vyšel v roce 1995.
Někdejší terorista sice odsoudil řadu násilných činů Frakce Rudé armády. Přesto pro vražedné počínání RAF používá příliš neutrální výrazy. Taky jeho další argumentace svědčí o jednostranném pohledu na věc.
"Všechny tehdejší představy o osvobození byly spojeny s násilím a revolucí; všude na světě tomu tak v šedesátých letech bylo. I v Německu byl nacionální-socialismus konec konců poražen násilnými prostředky. Viděli jsme, že osvobození a násilí jdou ruku v ruce. Vadí mi, že při dnešní diskusi o projevech lítosti je toto hledisko opomíjeno, jako by nikdy neexistovalo, jako by se skupina 25 lidí z nějakých neznámých důvodů a osobních pohnutek rozhodla vést v jinak nedotčené Spolkové republice ozbrojený boj."
Karl-Heinz Dellwo se aktivně zúčastnil jedné z nejproslulejších akcí Frakce Rudé armády. 25.dubna 1975 obsadilo šestičlenné komando RAF německou ambasádu ve Stockholmu a zajalo 12 rukojmích. Výměnou za jejich propuštění žádali teroristé svobodu pro své vězněné spolubojovníky, včetně předáků RAF Andrease Baadera a Ulrike Meinhofové.
Během vyjednávání únosci dva bezbranné diplomaty chladnokrevně zastřelili. Ani po letech se podobně jako v jiných případech neví, který z teroristů stisknul spoušť. Karl-Heinz Dellwo říká, že to není důležité a že spolu s dalšími členy komanda nese za vraždy kolektivní odpovědnost. Ta mu taky vynesla trest doživotního vězení.
"Já prostě s ohledem na sebe odmítám říct, kdo co ve Stockholmu udělal nebo neudělal. Ale to neznamená, že bych se zříkal odpovědnosti. S ohledem na zločiny nacionálního socialismu jsme vycházeli z principu kolektivní viny. Nikdo z nás, kdo tehdy ambasádu obsadil, nemá právo říct, že stál 5, 10 metrů od místa činu, nebo že byl v jiné místnosti. Nikdo nemůže prohlásit: "Já jsem to nebyl..." Každého z nás můžete z těchto vražd činit odpovědným."
Po letech Karl-Heinz Dellwo přiznává, že násilná smrt dvou diplomatů, se nedá ospravedlnit.
