Velikonoce v zemích Beneluxu utužují rodinné svazky
Pojďte se námi hledat velikonoční vajíčka. Pokud jste si jistí, že je máte připravená už obarvená doma ve spíži, můžete v klidu poslouchat, co vám za chvíli řekne náš zpravodaj v zemích Beneluxu Pavel Novák o tom, jak je to s velikonočními vajíčky právě v Nizozemsku a Belgii.
Velikonoce jsou tam rodinným svátkem, schází se široká rodina včetně strýců a tet. Ráno se jde do kostela na mši oslavující Kristovo vzkříšení a pak následuje pozdní snídaně. Na stole nesmí chybět velikonoční chleba - podobá se mazanci - sladký kynutý koláč s rozinkami a také barvená natvrdo vařená vajíčka. Říká se, že každý by měl sníst alespoň tři. A hledají se vajíčka čokoládová.
Jsme právě na ekofarmě Pilifs na předměstí Bruselu. Lidé si sem jezdí pro nehnojenou zeleninu a jiné bioprodukty. Je to také jakási malá ZOO. K vidění jsou tu kozy, koně, slepice, krůty a husy. Dnes sem ale přijely i děti, aby na trávníku hledaly čokoládová vajíčka. Už je po mši a zvony opět zazvonily, děti tedy mohou vyrazit a hledat.
"Každé dítko dostane košíček, jdou do zahrady a sbírají tam čokoládová vajíčka. Je to velká legrace, protože vždy, když jsme jako děti našly ukryté vajíčko, začaly jsme křičet. Já jsem ho našel, mám ho," vzpomíná na dětství paní Joelle.
Vajíčka na trávník ukrývají rodiče, v našem případě majitelé biofarmy. Děti ale věří, že je přináší někdo jiný. Ptal jsem se 6letého Samuela, kdo sem vajíčka nosí ?
"No přece slepice!" To mne tedy vypekl. Musel jsem otázku upřesnit. Kdo nosí velikonoční vajíčka - ta čokoládová? "To jsou velikonoční zvony, které přilétají z Říma. Ve škole jsme si o tom povídali. Také jsme zdobili stromek barevnými vajíčky. A já jsem našel hodně vajíček. Mám jich už plnou krabičku," chlubí se klučina.
V Belgii je, co se nositelů velikonočních vajíček týká, situace poněkud složitá. Ve frankofonní části je nosí kostelní zvony, kdežto vlámským dětem je na trávník schovává velikonoční zajíček - Paas haaz.
