Syrsko-izraelské mírové rozhovory mohou znamenat ztrátu domova pro obyvatele Golanských výšin

Už třetí kolo nepřímých mírových rozhovorů mezi Izraelem a Sýrií včera skončilo v Istanbulu. Izraelská vláda premiéra Ehuda Omerta a syrský režim prezidenta Bašára Asada se po několikaleté pauze opět pokoušejí urovnat vztahy mezi svými zeměmi. Mír by přitom nejspíš znamenal, že Izrael bude muset Sýrii vrátit Golanské výšiny, které jí zabral v roce 1967. Jenže na Golanech si od té doby vybudovaly své domovy tisíce židovských osadníků. Břetislav Tureček se vydal zblízka zjistit, co tito lidé, a také zbytek původních arabských obyvatel, na mírové vyhlídky říká.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Minová pole nemají na Golanech konce

Minová pole nemají na Golanech konce | Foto: Břetislav Tureček | Zdroj: Český rozhlas

Jen pár set metrů od hranice se Sýrií se na táhlém návrší svižně otáčí deset turbín izraelské větrné elektrárny. Vede jí Avi Zeira z nedaleké židovské osady Kacrin. Nedá mi to, abych se ho tedy nezeptal - myslíte, že tu jednou bude taková situace, že budete dodávat proud i do Sýrie?

"To není realistické!!! Můžeš se ptát, jestli k těm lidem za hranicí něco cítím. Ta hranice je úplně nepropustná, je jako zeď. Samozřejmě, když tam dole Syřané mají vojenské cvičení, pozoruju to. Jinak jsou tam ale jen chudí rolníci," zněla odpověď.

Avi Zeira léta vedl Výbor golanských obyvatel - organizaci zastřešující 20 tisíc židů, kteří na Golany přišli po jejich záboru izraelskou armádou. Jenže teď pod tureckým patronátem probíhají rozhovory, které by mohly znamenat evakuaci osadníků do samotného Izraele. K téhle vidině má Zeira rázný, ale zároveň realistický postoj:

"Vystěhovat odsud lidi a zničit jejich domovy je nemorální. Pokud by ale v extrémním případě došlo na demokratické rozhodnutí a my s naším postojem prohrajeme, museli bychom to přijmout. Sebrat kufry a odejít."

Přesně to se stalo před třemi roky židovským osadníkům, kteří žili v palestinském pásmu Gazy. Jenže tady na Golanech vlastně nemůžu najít nikoho, kdo by se takového scénáře doopravdy bál. Důvody mi vysvětlil Jehuda Harel, spoluzakladatel zdejší vůbec první osady Merom Golan:

"Je pravda, že mnoho politiků vymýšlelo, že vrátí Golany Syřanům. Realita je ale taková, že zatímco oni už ze svých funkcí dávno odešli, my jsme tady pořád. Jsme na tyhle řeči zvyklí."

Premiér Olmert, který teď s dialogem se Sýrií přišel, čelí podezření, že tak jen odvrací pozornost od svého bobtnajícího finančního skandálu.

"To spíš premiér bude muset odejít, dávám mu tak šest sedm měsíců. My tu zůstaneme," říká Jehuda Harel, který i přes sedm křížků na krku stále patří k nejužšímu pětičlennému vedení osadníků.

Jenže Židé s izraelskými doklady tvoří jen polovinu zdejších obyvatel. Druhých 20 tisíc obyvatel představují Drúzové - tedy zbytek původní asi stotisícové arabské populace, který po izraelské okupaci neodešel do syrského vnitrozemí.

"Byla to jedna z největších etnických čistek. Pak tu všechno zničili. Srovnali arabské vesnice se zemí a stavební kámen použili na své vojenské základny. A dovezli sem své lidi," tvrdí v drúzské obci Madždal Šams zdejší přední aktivista Salmán Fachreddín.

Drtivá většina golanských Drúzů si ponechala syrské občanství a na náměstí v Madždal Šams dokonce visí vlajka Sýrie a portrét jejího prezidenta Asada, tedy symboly země, s níž je Izrael ve válečném stavu.

Jenže osadnický průkopník Harel tvrdí, že s loajalitou Drúzů je to složitější: "Chápeme, proč se označují za Syřany - nevěří totiž izraelským vládám, že jednou nevrátí Golany Sýrii a oni se tak nedostanou do problémů. Zdejší Drúzové velmi dobře vědí, jaký režim v Sýrii vládne."

Fachreddín tyto argumenty zná a Izraelcům na dálku vzkazuje: "To je ten jejich pocit nadřazenosti, mluvit za druhé. Jestli chci pod syrskou vládu nebo ne, je čistě moje věc. Jestli se něčeho bojím, je také moje věc."

Na Golanech by každopádně na nějakou změnu nikdo nevsadil syrskou liru, natož izraelský šekel. Inženýra Zeiry, který má ze své elektrárny tak dobrý výhled k sousedům, se ještě na závěr ptám, zda ho možnost mírové smlouvy neoslovuje.

"V Sýrii není nic zajímavého, co bych chtěl navštívit. Vlastně, v Damašku prý mají dobrý humus. To je na Sýrii asi jediná pozitivní věc. Jediný důvod k uzavření míru," odpověděl Zeira.

Břetislav Tureček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme