Na olympiádě nesbírají cenné kovy jen sportovci
Když si na olympiádu někdo jede pro 'sbírku cenných kovů', nemusí jít vždycky jenom o medaile.
Pan Baker postává u svého improvizovaného stánku v centru Vancouveru. Na betonový silniční zátaras položil několik plstěných desek se svým zbožím, olympijskými odznáčky. Neprodává, jenom vyměňuje.
„Kolik jich mám celkem? Bude to přes dvacet tisíc, už to dávno nepočítám,“ mává rukou. „A nejcennější kousek? To je přece vždycky ten, který právě nemám,“ směje se. Ostatně humor není panu Bakerovi vůbec cizí.
Reportáž o sbírání odznáčků na olympiádě připravil reportér Radiožurnálu ve Vancouveru Vojtěch Berger.
„To je ale pěkný pejsek, dám vám za něj pět odznaků,“ dělá pan Baker odzbrojující nabídku majitelce malého teriéra. Pak se otočí na mě a tvrdí, že se živí jako profesionální hráč pokeru. Nehybná tvář by tomu odpovídala, ale opravdu nevím, kdy pan Baker mluví vážně a kdy si ze mě střílí.
Aby se s vámi takový sběratel začal vůbec bavit, musíte mu něco nabídnout. Vytahuji odznak Radiožurnálu s logem českého olympijského týmu a emblémem letošní olympiády. Panu Bakerovi se líbí. A líbí se i jedné Kanaďance, která postává opodál a chce si koupit nějakou sadu odznáčků pro začínající sběratele. Má tu čest začít s Českým rozhlasem.
Pan Baker je přísně vzato velmi zasloužilý olympionik. Tohle jsou už jeho 14. hry, kterých se účastní kvůli odznáčkům. S touhle výdrží a zápalem by se mohl rovnat i olympijským závodníkům. O počtu nasbíraných cenných kovů nemluvě.
