Největší nadějí na uklidnění izraelsko-palestinských vztahů je Salám Fajjád
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu se dnes znovu sejde se zvláštním americkým vyslancem pro Blízký východ Georgem Mitchellem, aby připravili půdu pro nepřímá izraelsko-palestinská jednání. Pořád ale není jisté, jestli se tyto rozhovory opravdu uskuteční. Za největší naději na uklidnění vztahů mezi oběma stranami konfliktu je považovaný palestinský premiér Salám Fajjád.
Salám Fajjád, absolvent prestižních západních univerzit, stojí v čele vlády tři roky. Nepatří k žádné organizaci s povstaleckou nebo teroristickou minulostí. Navíc je to schopný ekonom, který se rozhodl „bojovat" za vysněný palestinský stát spíš precizním řízením vlády, než halasnými slogany. Taky proto má podporu mezinárodního společenství i samotného Izraele.
V Rámalláhu dnes s palestinským premiérem jedná český ministr zahraničí Jan Kohout. Zpravodaji Českého rozhlasu Břetislavu Turečkovi poskytl Salám Fajjád rozhovor.
Rozhovor blízkovýchodního zpravodaje ČRo Břetislava Turečka s palestinským premiérem Salámem Fajjádem.
Pane premiére, americký časopis Time vás minulý týden obsadil na desátou příčku žebříčku nejvýznamnějších světových vůdců. Berete to jako uznání vaší práce nebo spíš závazek do budoucna?
Nevím podle jakých kritérií ten výběr dělali. V každém případě se tím ale cítím být poctěn a beru to i jako uznání naší palestinské věci. My Palestinci nežijeme v normálních podmínkách, bojujeme za svobodu a usilujeme o naplnění našeho práva žít jako svobodní lidé na území, které Izrael od roku 1967 okupuje. Takže jakákoli taková zmínka o Palestině pro nás má samozřejmě velký význam.
Je vám připisován úmysl vyhlásit do srpna 2011 nezávislý palestinský stát. V neděli jste ale zdůraznil, že vám nejde o vyhlášení nezávislosti, ale jen o to, abyste na ni byli příští léto připraveni. Můžete to objasnit?
Říkáme pořád to samé. Loni v srpnu jsme vyhlásili, že do dvou let chceme být připraveni na státnost. Ve věci státní správy, bezpečnosti, hospodářství, soudnictví, ale také infrastruktury. Někteří izraelští politici to ale začali vykládat jako přípravu na vyhlášení nezávislosti. Asi i pro média je jednodušší říkat, že se Palestinci chystají vyhlásit nezávislost, než že si budují státnost.
Může ale nastat situace, kdy byste nezávislost opravdu jednostranně vyhlásili?
Především, vyhlásit nezávislost může z ústavního hlediska jen Organizace pro osvobození Palestiny. Tedy nikoli palestinská samospráva, kde hraje moje vláda ústřední roli. Naše státnost musí být výsledkem politického procesu a jednání, i za účasti mezinárodního společenství. Souběžně s tím ale prostě chceme vylepšovat občanské služby, školství, zdravotnictví, zákonnost a bezpečnost, což je k nezávislosti samozřejmě potřeba.
Plánujete také vlastní palestinskou měnu, když se chcete zbavit závislosti na Izraeli?
Samozřejmě ji někdy budeme chtít. Rozvíjíme finančnictví a bankovní sektor, což je také součást cesty k palestinské měně. Zároveň ale nesmíme zapomínat, že vlastní měna vyžaduje určitou vyspělost a také třeba vládní dohled nad bankovním systémem.
Pokud jednou vznikne palestinský stát, co chcete dělat se židovskými osadami – zrušit je, nebo nechat jejich obyvatele žít v novém státě?
Jak víte, osady jsou jedním z témat konečného uspořádání, o kterých musíme s Izraelem jednat. Jednoduché to rozhodně není, protože Izrael se odmítá řídit mezinárodním právem i svými vlastními závazky. Takzvanou cestovní mapou, která mu nařizuje zastavit výstavbu v osadách.
Umíte si tedy představit, že by osadníci zůstali na svém místě? Izraelský pravicový tisk totiž někdy píše, že chystáte vyhnání židů, etnické čistky.
S jistotou mohu říci, že chceme takový stát, který bude postavený na zásadních univerzálních hodnotách, jako je tolerance, otevřenost, žádná diskriminace podle etnického původu, náboženství nebo čehokoli jiného. Takový stát chceme.
Doktore Fajjáde, co v tuto chvíli považujete za hlavní překážku v dosažení míru s Izraelem?
To, že Izrael stále vytváří faktické překážky, které brání budování palestinské státnosti. Osady se rozrůstají i přímo na místech, kde má náš stát vzniknout. Zároveň skoro denně dochází k provokacím a útokům ze strany osadníků. Terorizují palestinské obyvatele, ničí jejich majetek, kácejí jejich stromy, nejčastěji olivovníky a dokonce občas i vypalují mešity.
Izraelci to ale vykreslují jinak – říkají, že vám mohou dát nějaké území a třeba stáhnout osadníky, ale až budou mít bezpečnostní záruky. Postupuje vaše vláda dostatečně tvrdě proti palestinskému teroru?
Na to se nejlépe zeptejte samotných izraelských představitelů! Jsem si jistý že vám řeknou, že výkonnost palestinského bezpečnostního aparátu nebyla nikdy tak dobrá jako dnes. Za celou dobu od založení palestinské samosprávy před 16 lety. Vylepšujeme bezpečností systém, což je o to významnější, že před nějakými třemi lety byl na pokraji kolapsu. Osobně tedy nepovažuji za vhodné, když Izrael z bezpečnostní otázky neustále dělá záminku k tomu, abychom nemuseli popojít kupředu. Měl by také přestat s vojenskými raziemi v oblastech, kde funguje náš bezpečností aparát. Izraelci tak podkopávají naší autoritu. Palestinci musejí vidět přítomnost našich vlastních bezpečnostních složek.
Ale co s Gazou? Ta není pod kontrolu vaší vlády, ale Hamásu. Bezpečnostní situace tam není dobrá a nezdá se ani, že by se vaše dvě vlády v brzké době usmířily.
To je vážný problém. Bohužel se ten rozkol pořád prohlubuje a je daleko větší, než byl v době svého vzniku v roce 2007. My to samozřejmě musíme řešit, protože pokud má vzniknout palestinský stát, musí to být na všech územích, která Izrael okupuje od roku 1967. Co se týká bezpečnosti v oblasti Gazy, myslím, že v posledním roce je jasně vidět, že Hamás dělá vše proto, aby násilí nepokračovalo. Představitelé Hamásu otevřeně říkají, že nechtějí konfrontaci s Izraelem, že nechtějí, aby se na Izrael odpalovaly z Gazy rakety. Pro nás samotné pak je velmi důležité, že v palestinském státě musí mít monopol na použití síly a zbraní vládní aparát. Klíčové je, aby na to přistoupili všichni Palestinci.
