Zpravodajka ČRo z Kyrgyzstánu: Zločiny minulých dní teprve vychází najevo
Necelý týden po začátku etnických násilností v jižním Kyrgyzstánu tamní úřady znovu zvýšily počet obětí. Při střetech Kyrgyzů s Uzbeky podle nejnovějších údajů zahynulo nejméně 191 lidí. Mnozí ale varují, že ani toto číslo zdaleka nebude konečné. Zločiny spáchané v uplynulých dnech teprve zvolna vycházejí najevo.
Ve městě Oš lehly popelem celé uzbecké čtvrti, které částečně zůstávají stále nepřístupné. Mnozí jejich obyvatelé stále v obavách o život zůstávají za barikádami. V jedné z těchto čtvrtí natáčela zpravodajka ČRo Lenka Kabrhelová:
„Nic nezůstalo, tady žádný komentář není potřeba, je to zvěrstvo,“ říká mi jeden z obyvatelů ošské čtvrti Čeremušky.
Drtivá většina domů tady byla vypálena do základů. S Rustamem stojíme v ruinách, které byly ještě před týdnem ložnicí rodinného domku. Čtyřicetiletý Uzbek beze slova ukazuje na kovový rám postele, ve kterém leží ostatky lidského těla.
„Celá čtvrť hořela, nikdo nám nepomohl, policie, armáda, hasiči... nikdo. Lidé se snažili utíkat, mnozí se schovali do sklepů, kde je našli a zabili. Teprve teď pomalu zjišťujeme, kdo je kde, kdo přežil a kdo ne,“ říká zjevně otřesený Rustam.
„Měli jediný cíl, zlikvidovat nás jako národ,“ přidává se u trosek vedlejšího domu další muž, podle něhož byla celá akce do detailu profesionálně zorganizovaná:
„Byli rozdělní na tři skupiny. První přišli maskovaní muži s automaty, zjevně dobře připravení, které podporovali snipeři. Když se je někde podařilo odrazit, přijížděli na vojenských obrněných transportérech, dokonce na sobě měli vojenské uniformy.“
„Otevírali pole další skupině, která rabovala a ve velkém odvážela, co se dalo. Za nimi jako třetí šli ti, kteří jen podpalovali. Byli mezi nimi muži i ženy, jsem přesvědčení, že museli být opilí nebo zdrogovaní,“ říká 35letý uzbecký právník, který kvůli obavám o život raději chce zůstat v anonymitě. Ani z jeho domu nezbylo nic, stále ani neví, kde je jeho žena, dvě dcery a otec.
Obě etnika tvrdí, že násilí rozpoutali ti druzí
Tady v Čeremuškách nikdo nepochybuje o tom, kdo byli útočníci. Všechny kyrgyzské domy totiž zůstaly netknuté.
„Naši místní Kyrgyzové odsud nám často pomohli. Ti, co vraždili a likvidovali, přišli z jiných regionů, ale je jasné, že byli dopředu připravení, možná i s pomocí silových struktur,“ shodují se.
Za barikádou ze stromů a ohořelých aut, která by bránila v průchodu do čtvrti případným dalším útočníkům, ale o rozbušce nepokojů panuje přesně opačný názor.
„Všechno rozpoutali Uzbekové, byli na všechno dobře připravení a také ozbrojení,“ říkají dvě obyvatelky kyrgyzské čtvrti žijící vedle vypáleného kyrgyzského kasína.
Právě tady podle některých teorií nepokoje propukly rvačkou mezi mladíky z obou etnik. Kdo byli ti, kteří srovnali s automatickými zbraněmi v ruce se zemí uzbecké čtvrti, ženy, jak říkají, nevědí.
„Šest tisíc našich domů vypálili, tolik lidí zabili a zranili. Jak by se to všechno mohlo stát, kdybychom měli nějaké zbraně?“ vrtí hlavou 50letý Azamat, jeden z tisíců uzbeckých běženců, kteří ve strachu o život uprchli na hranici s Uzbekistánem.
Ten ale další uprchlíky nepřijímá a vrátit se často není kam. Pár domů v prašné vesnici sousedící s neprodyšně uzavřeným plotem uzbecké hranice je tak v tuto chvíli pro mnoho traumatizovaných a otřesených lidí jedinou možností, kde zůstat. Bez vyhlídek na to, co bude dál.
