Vokoun: Nehraji hokej kvůli slávě
Když se zlatem ozdobení čeští hokejisté vraceli před pár týdny z mistrovství světa v Německu, chyběli mezi nimi dva hráči, kteří si to namísto do Prahy namířili zpátky za oceán - obránce Michal Rozsíval a všemi opěvovaný brankář Tomáš Vokoun. Ten dnes poprvé od zisku titulu zavítal do Česka.
Vy už jste si před startem světového šampionátu naplánoval, že se do zámoří za rodinou budete vracet hned po skončení turnaje. Tím pádem jste ale nakonec přišel o tu velkou slávu, která byla k vidění v Praze. Jak moc Vám to bylo líto?
„Určitě mi to líto bylo, když jsem ty oslavy viděl. Bohužel ten odlet taky neproběhl, takže o to mi to bylo líto víc. Ale na druhou stranu jsem ty oslavy už jednou zažil. Já jsem tam s klukama byl, ať už to bylo na internetu a později jsem se na to koukal v televizi. Bylo to nádherné. Pro mě byl daleko důležitější ten výsledek, který jsme udělali.
Po dnešním příletu jste mohl s celou rodinou pózovat u trofeje pro mistry světa a mohl jste si také na krk pověsit zlatou medaili. Řekl bych znovunalezenou medaili, protože v Německu se Vám napoprvé ztratila.
Určitě ztráta takové trofeje by mě mrzela. Já jsem rád, že jsem dostal jakoby staronovou náhradní zpátky.
Byl jste doma bit, když jste přiletěl z Německa bez zlaté medaile?
Nebyl, nebyl. Manželka je se mnou už hodně dlouho. Ví, že takovéto věci se mi občas stávají. Takže zase až tak překvapená nebyla.
Díky zlatu ze světového šampionátu byl český fanoušek ochoten mít špatnou paměť a zapomenout na olympijský turnaj ve Vancouveru, který se našemu týmu nepovedl. Jak je to u Vás. Je olympiáda uzavřenou, zapomenutou kapitolou?
Pro mne určitě ne! Alespoň ten můj cíl byl o hodně vyšší, než vypadnout ve čtvrtfinále. Přesto, že jsem neukončil reprezentační kariéru, tak nepředpokládám, že bych na další olympiádě hrál. Určitě to člověka mrzí. Myslím si, že mužstvo tam bylo velice kvalitní. Bohužel se nám nepodařilo promítnout kvalitu jednotlivců do týmového výkonu a přejít přes Finsko ve čtvrtfinále.
V zámoří, jak známo, není světový šampionát seniorů tak ostře sledovanou akcí, jako je tomu v hokejově vyspělých evropských zemích. Připadal jste si po svém návratu být o něco slavnější?
Já na takovéto věci moc nehledím. Dostal jsem pár gratulací. Samozřejmě od známých, od lidí, kteří to sledovali. Ale já nehraji hokej kvůli tomu, abych se stal slavnějším. Já hraji proto, abych sám sebe uspokojil svou hrou a samozřejmě pomohl svým spoluhráčům a trenérům k tomu, aby oni i já jsme byli úspěšní.
