'Hádáme se jen kvůli řízení.' Moderní nomádi spotřebují pouze pár litrů vody, k večeři jim stačí meloun

Jezdí v dodávce Evropou, pracují, fotí, toulají se, přespávají „na divoko“ a žijí svůj sen. Alžběta a Jakub Žídkovi před čtyřmi měsíci opustili každodenní pracovní stres, koupili si obytný vůz a proměnili se v moderní nomády. Jak se v noci bezpečně zamknout v obytném autě, kam zaznamenat své cesty nebo kde najít po cestě dobrou prádelnu? Na zkušenosti i cestovatelské rady se ptal server iROZHLAS.cz.

Rozhovor, 2. část Praha/Pont-Audemer (Francie) Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Už jste někdy uvažovali o tom, že byste svou pracovnu vyměnili za obytné auto, sbalili se a na dobu neurčitou vyrazili do světa? Alžběta a Jakub Žídkovi se ke změně životního stylu odhodlali. Řadí se mezi moderní nomády – lidi, kteří s notebookem na klíně a fotoaparátem v ruce opouští pohodlí domova, užívají si volnost cestování a díky internetu zároveň pracují.

'Postel nám nechybí a na teplou vodu jsme rychle zapomněli.' Jak moderní nomádi v dodávce dobývají Evropu

Číst článek

V pokračování vícedílného rozhovoru (první část o přípravách na cestu objevíte tady, třetí část věnovanou tipům na výhodné připojení k internetu si můžete přečíst zde) se server iROZHLAS.cz zeptal, kde cestovatelé přespávají, jak řeší hygienu nebo vaření, i co obnáší cestování se psím společníkem. Celé putování nomádů pak můžete sledovat na blogu Hugo a my. Na otázky odpovídala Alžběta, Jakub připravoval fotografie, které si můžete prohlédnout ve fotogalerii. 

Jak jste zmínila, přespáváte tzv. na divoko, tedy mimo vyhrazená místa. Funguje to tak, že si po cestě řeknete „tady se nám líbí, tady přespíme,“, nebo se řídíte nějakými pravidly?
Platí obojí. Většinou jsme tam, kde se nám líbí. Nikoho neobtěžujeme ani nikomu neničíme pozemek. Ve městech jsme na okrajích a na bočních parkovištích. Neodhazujeme odpadky, nedriftujeme na loukách, neděláme nepořádek. To by měl být základ všech, kdo do přírody jezdí autem. Bohužel ale často vídáme všude poházené vlhčené ubrousky, které se ani nerozloží, a nezakopané exkrementy. 

Ve Španělsku nás vytáčely hromady odpadků. Byly všude na každém plácku, uprostřed lesa v přírodním parku v horách, na plážích. Vysbírali jsme toho několik pytlů a stejně to bylo málo.

Do online mapky cestovatelé zaznamenávají místa, na kterých přespali. Ostatní se tak mohou inspirovat. | Foto: Jakub a Alžběta Žídkovi | Zdroj: Google Maps

Zaznamenáváte si místa, na kterých přespáváte? Mohou je poté najít i ostatní cestovatelé?
Spací místa ukládáme do navigace a potom je přidáváme do naší cestovatelské mapičky. Místa sdílíme i na webu Wild Camping Tips. Teď spustili beta aplikaci, přes kterou můžete dané lokality nejen hledat, ale ty nové i ukládat offline, což sdílení zásadně usnadňuje. Jiní cestovatelé se tak můžou našimi místy inspirovat. Ne všechna jsou super krásná, ale stačí zvolit stejný směr a cestou narazíte třeba i na hezčí místo. Chtěli jsme tím ukázat dostupnost takového cestování, protože to samo o sobě šetří náklady na kempy.

Co vám na cestě chybí?

„Trouba na šunkofleky a pečené dobroty našich maminek."

Je ale takový způsob přespávání bezpečný?
Jasně, my ještě dřív v našem osobním autě takhle objeli kus Balkánu. A co teprve, když jste celí zavření v „krabičce“, kde nemáte hlavu hned u okýnka. Jsem trochu připosránek, takže s otevřenými bočními okny nespíme, jen se střešním oknem. A vždy, když bylo nejhůř, tak jsme spali s otevřeným kufrem, kde máme zevnitř řetěz. Když spíme ve městě na parkovišti, na místě, které je frekventovanější nebo máme zkrátka špatný pocit, sepneme dveře k sobě stahovákem, aby nešly otevřít. A hned se vyspíme do růžova!

Na cestě jste čtvrtý měsíc, nedostihla vás už ponorková nemoc?
Ani ne. Když nás něco štve, naučili jsme se vyříkat si to rychle, abychom si nekazili celý den. Hádáme se akorát kvůli řízení.

"Cestou ze Sagres najeďte na silnici číslo N268, která vede podél pobřeží. Nejlepší na ní je, že téměř každý sjezd vás dovede k pláži," popisují Jakub a Alžběta jednu z portugalských cest na blogu hugoamy.cz | Foto: Jakub a Alžběta Žídkovi | Zdroj: archiv autorů

Co nejhoršího vás zatím potkalo? Dostali jste se někdy během cesty do momentu, kdy jste to chtěli „zabalit“?
Když jsme se vrátili z Maroka (navštívili ho před putováním po Evropě, pozn. red.), byli jsme unavení z intenzivního kontaktu s lidmi, který byl dost nečekaný. O to víc, že jsme předcházející dva měsíce s tolika lidmi do styku nepřišli. A byť jsme v marockých kempech zažívali luxus každodenní sprchy, všechno oblečení jsme měli špinavé.

Ve Španělsku jsme nemohli najít prádelnu, v kempech nás vyprat nenechali, začala být už velká horka a smrděli jsme. Potom jsme narazili na poutní cestu, kdy bylo všechno v okolních vesnicích zavřené, a navíc jsme několik hodin ztvrdli na silnici. Neměli jsme internet, vrčeli na sebe a měli už vztek na Španělsko. Všechno bylo špatně. Tak jsme se sebrali a vyrazili co nejrychleji do Portugalska.

Které země byste doporučili ostatním cestovatelům?
Největší srdcovka je pro nás právě Portugalsko. Na jižním i západním pobřeží mezi Sagres a Sines se můžete s obytkou toulat i týdny a objevit všechny zapomenuté pláže, které tam jsou. Tam jsme zažili nejkrásnější výhledy na oceán a nejdivočejší přírodu bez civilizace. Zamilovali jsme si i Bretaň, kde je plno magických míst a majáků. Ale také už víc turistů.

Jak se cestuje se psem? Fenka Róza si nomádství užívá. | Foto: Jakub a Alžběta Žídkovi | Zdroj: archiv autorů

Jak cestování snáší váš pes Róza? Bylo nutné jí vyřídit nějaké dokumenty?
Róza si to musí užívat nejvíc! Pořád běhá na volno a v přírodě, je celá vysmátá. Jen v Maroku to měla těžké, protože tam všude běhají divocí psi. Když jsme někam šli společně na vodítku, za chvíli jsme před smečkou psů brali do zaječích. Nemusí být nutně všichni zlí, ale – jak nám bylo řečeno – většina jich má blechy. A ty jsme jako posádku v autě nechtěli.

Co se týká papírů, adoptovali jsme ji už očipovanou a pořídili jsme jí jen mezinárodní pas. Před cestou jsme ji pak nechali vyšetřit, výjezdová kontrola musí být, ať jedete kamkoli. 

Pokud jde o hygienu a hospodaření s vodou, jak tohle všechno při neustálém přesouvání řešíte?
Máme 12litrový barel pod vařičem a plníme si i další 5 až 8litrové barely, ve kterých jsme si kupovali pitnou vodu. Na sprchu spotřebujeme pro dva 5 až 10 litrů, ale nemyjeme se zdaleka každý den. Moře nebo jezera také vždy skvěle osvěžily.

"Spací místa ukládáme do navigace a potom je přidáváme do naší cestovatelské mapičky," popisuje Alžběta. | Foto: Jakub a Alžběta Žídkovi | Zdroj: archiv autorů

Na filtrkávu a ranní kaši spotřebujeme tak půl litru. Na mytí rukou a obličeje asi jeden litr. Na mytí nádobí něco kolem 1 až 1,5 litru. Něco vypije i Róza. Ve Španělsku a Portugalsku je voda u benzinek zdarma k načerpání, ve Francii se za ni platí, ale najdete ji na každé benzince také. Doplňujeme vodu i na odpočívadlech.

Oblečení pereme v samoobslužných prádelnách. Ve Francii jsou všude ve městech, kde si i můžete vybrat nejlepší podle recenzí na googlu. V Portugalsku má síť supermarketů Intermarché program pro obytkáře, kde jsou kromě jiného i pračky.

Trochu jsme narazili jen ve Španělsku, kde jsme našli i s pomocí infocenter jen čistírny. Museli jsme vždy přemluvit obsluhu v kempu, aby nám dovolila použít jejich pračku. A většinou byli milí, jen na jihu Španělska nás, i když mile, odmítali.

A jak vypadá takový „nomádský jídelníček“? Vaříte si nebo kupujete hotová jídla?
Vaříme si skoro pořád. Záleží vždy na místě, kde zrovna jsme - využíváme lokálních surovin. V Maroku jsme k večeři snědli šestikilový meloun, ve Španělsku vařili nebo grilovali lilky, které tu stály pár korun. Ve Francii se cpeme sýry. V naší ledničce jsou ale vždy vajíčka a ve špajzu tuňák, kuskus a konzervovaná čočka nebo cizrna.

A když je nouze největší, dáme si Manu (český nutriční nápoj, pozn. red.). Hotová jídla nekupujeme, to už si radši skočíme někam do restaurace. Snažíme se redukovat námi vyprodukovaný odpad, takže je nekupujeme i kvůli krabičkám.

Na cestě jsme si uvědomili, kolik odpadků denně vyhodíme, protože tu máme méně místa než doma. Na tříděný odpad máme jen jeden koš a ten bohužel naplníme za pár dnů. Nejsme vůbec svatí, papírové utěrky se nám ještě nepovedlo pohodlně nahradit, ale snažíme se nad tím alespoň víc přemýšlet.

V dodávce, kterou pojmenovali Hugo, a ve společnosti fenky Rózy mladí cestovatelé brázdí Evropu už čtvrtým měsícem. Server iROZHLAS.cz je zastihl ve Francii. Jak se nomádi na cestu chystali? To si můžete přečíst v první části několikadílného rozhovoru.

Jakub a Alžběta využívají na cestách internet a často potřebují kvůli práci přenášet velký objem dat. Jak zůstat při cestování co nejvýhodněji online? Dozvíte se ve třetí části rozhovoru. 

Daniela Brodcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru