Rozdílná aktivita jednoho jediného genu zřejmě může vysvětlit, proč některé organismy žijí déle, než jejich blízcí příbuzní.

Tento článek je více než rok starý.

0:00 2. dubna 2010 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Proces stárnutí zažívají všechny organismy, ale rychlost jeho průběhu extrémně kolísá a průměrná délka života se může značně lišit i u blízce příbuzných druhů. Dřívější studie ukázaly, že v rozdílném stárnutí různých druhů organismů hraje důležitou roli gen DAF-16, který se vyskytuje i u člověka. Výzkumníci z Birminghamské univerzity teď vliv genu studovali na čtyřech druzích oblíbených pokusných hlístic – háďátek rodu Caenorhabditis (Caenorhabditis elegans, Caenorhabditis briggsae, Caenorhabditis remanei and Caenorhabditis brenneri). Rozdíly v dlouhověkosti, odolnosti vůči stresu a imunitních reakcích porovnávali s aktivitou jejich genu DAF-16.

Zjistili, že za poměrně velké rozdíly mezi jednotlivými druhy háďátek jsou zřejmě zodpovědné relativně drobné odchylky v aktivitě jejich genu DAF-16. Vysoká aktivita pozitivně korelovala s vyšší délkou života i zvýšenou odolností vůči stresu a některým infekcím. Objev tak možná otevírá nové cesty k ovlivňování procesů stárnutí u člověka.

Zdroj: BBSRC

redakce ČRo Leonardo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít