Höschl: Národní ústav duševního zdraví změní psychiatrický výzkum a jeho možnosti

V Klecanech u Prahy dnes začala výstavba Národního ústavu duševního zdraví, který se má stát jedním z pilířů reformy psychiatrické péče v Česku. Celkové náklady komplexu by měly dosáhnout více než devět set sedmdesáti milionů Kč. Ústav by měl fungovat jako vědecké pracoviště i jako klinika se 60 lůžky. Ředitelem ústavu je profesor Cyril Höschl.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Stavba Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech | Foto: ČTK

Pane profesore, proč vlastně vzniká tak velká instituce – Národní ústav duševního zdraví?

Ty důvody jsou z takových tří oblastí. Jedna je tradice, kterou má neurobehaviorální výzkum, tedy výzkum chování a prožívání v České republice od roku 1961, kdy byl založen Výzkumný ústav psychiatrický, a už tehdy v nepříznivých dobách se zapsal velmi pozitivně, řekl bych, do našich společenských dějin. Například přispěl k tomu, že homosexualita už od těch 70. let nebyla trestná, přispěl ke studii nechtěných dětí a přispěl k epidemiologickým studiím Světové zdravotnické organizace, které po světě mapovaly vyústění schizofrenie.

Přehrát

00:00 / 00:00

Projekt Národního ústavu duševního zdraví přiblížil ředitel budoucího ústavu Cyril Höschl

Ten druhý důvod, ta druhá doména je udržení a rozvoj duševního vlastnictví u nás. Protože je smutné se dívat na to, jak ty špičkové talenty výzkumníků a vědců z té nejmladší generace odcházejí za oceán, a je to, bohužel, trend zatím velmi jednosměrný.

A ta třetí oblast je společenská poptávka. Protože nesmíme zapomenout, že se v posledních dvou desetiletích velmi výrazně prodloužila střední délka života, a s touto radostnou zprávou ovšem je spojena také řada problémů. Například to, že se dost dramaticky zvýšil výskyt onemocnění chronických, degenerativních, která jsou právě typická pro vyšší věkové kategorie, a tím dramaticky narostlo společenské břemeno těmito onemocněními, a ta stojí za to studovat.

Jak existence ústavu změní, jestli vůbec, psychiatrickou péči v České republice?

Především změní výzkum a jeho možnosti v oblasti psychiatrie, která vždycky mezi těmi medicínskými obory byla dost na chvostě. Psychiatrie sloužila předchozím režimům – tím myslím mnoho desítek a vlastně staletí zpátky – spíš k uklízení nepohodlných jedinců než k řešení jejich problémů. Takže to, že se výzkum mozku posunul i do této oblasti, to je pozitivní zpráva.

No a ta péče samotná, jak doufáme, se změní proto, že chceme velice posílit takové to křídlo sociální psychiatrie a psychiatrické demografie, která bude mapovat duševní zdraví populace a umožní těmito daty podkládat různá ekonomická a politická rozhodnutí, což je na té populační úrovni velice důležité.

Bude například sledovat nárůst či úbytek určitých diagnóz – drogových závislostí, právě těch degenerativních poruch ve stáří – a bude se snažit nacházet pro ně řešení nejenom v té medicínské oblasti, ale i v té sociální.

Model komplexu Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech | Foto: ČTK | Zdroj: ČTK

Jak se vám, pane profesore, podařilo v době všeobecného šetření na všech stranách sehnat relativně hodně peněz na financování stavby a samozřejmě vybavení toho ústavu?

To je, řekl bych, ta kruciální otázka, protože odpověď na ni je jenom z poloviny pozitivní – ono se to moc nepodařilo. Ten sám projekt je financován Evropskou unií z 85 procent a zbytek kofinacován naším státem, o čemž bylo rozhodnuto vlastně ještě před tou krizí, nebo na jejím začátku a podnětem ke spuštění byl úspěch v té soutěži o evropský grant z té oblasti operačních programů Věda a výzkum pro inovace a vyrovnávání příležitosti regionů – proto je to těsně za Prahou.

Na druhou stranu ta udržitelnost závisí už potom na schopnosti získat další zdroje financování pro ten vlastní provoz. A tady Psychiatrické centrum Praha, které je vlastně investorem, má na jednu stranu téměř miliardu na vybudování tohodle pracoviště, na druhou stranu chodím po chodbě zhasínat žárovky, protože má co dělat, aby se nedostalo do červených čísel normálním rozpočtem, který je na výzkum a léčebně-preventivní péči – z toho důvodu, že my žijeme pouze z peněz, které si vysoutěžíme v grantových soutěžích, a nemáme prakticky žádné institucionální peníze, když nepočítáme takzvaný bývalý „výzkumný záměr“, což je teď „peníze na rozvoj výzkumných organizací“, a ty jsou zase vázané na projekty.

Ale na režii, na světlo, teplo, vodné, stočné, úklid, vrátného, tak na to nám nikdo peníze nedá, my si je musíme brát jako overheads z těch účelových peněz, a tyto nestačí, protože tam je to omezeno, tak nestačí tu režii ufinancovat, takže vlastně to bude velký problém.

Jan Richter Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme