Je libo šňupeček kmenových buněk?
Léčit Parkinsonovu chorobu nebo Alzheimera pomocí kmenových buněk je jedna věc. Druhá - a celkem ošemetná - věc je dostat kmenové buňky přímo do mozku. Němečtí vědci vidí jako nejvhodnější metodu šňupání.
Provrtání lebky a injikování kmenových buněk do mozku je bolestivé a nese s sebou určitá rizika. Injekce do krevního oběhu zase nebude účinná, protože jen malá frakce kmenových buněk dokáže překonat hematoencefalickou bariéru a dostat se do mozku. Poslední možností je nos - přesněji řečeno dírkovaná ploténka kosti čichové, která je pokrytá sliznicí a odděluje nosní dutinu od mozku. Skrze ploténku se do mozku dostávají proteiny, bakterie i viry. Vědce z Univerzity v Tübingenu proto napadlo, že to samé by mohly zvládnout kmenové buňky.
Vědci vytvořili suspenzi kmenových buněk označených fluorescenční barvou, kterou nakapali do nosu pokusným myším. Díky fluorescenčnímu záření pak mohli sledovat, jak buňky migrují nejprve sliznicí a posléze i samotnou ploténkou do mozku. Buňky se pohybovaly buď podél čichového nervu, který prostupuje ploténku, nebo cerebrospinální tekutinou. Dokázaly se přitom provléknout i otvory, které byly mnohem menší, než jejich průměr. Počet buněk, které pronikly až do mozku, se ještě zvýšil poté, co vědci vnitřek nosu před aplikací kmenových buněk ošetřili roztokem enzymu hyaluronidázy, který rozpouští spojení mezi buňkami sliznice.
Výsledky studie vypadají slibně a vědci doufají, že budou přenosné i na člověka. Pokud ano, bude šňupání jednoduchým způsobem, jak dostat do mozku velké množství kmenových buněk. Někteří odborníci ale zdůrazňují, že i tato - na pohled celkem příjemná metoda léčby - může mít svá úskalí. Migrace buněk na nesprávná místa by s sebou totiž mohla přinášet i riziko nádorového bujení. Je proto nutné přesně vědět, kam se buňky mohou dostat a co tam mohou způsobit.
Výsledky studie vědci zveřejnili minulý týden na meetingu Strategies for Engineered Negligible Senescence v Cambridgi.
