Lidem po řetězové transplantaci se daří dobře. Zákrok se snaží problémy předvídat

Sami lékaři tomu říkají „akce kulový blesk“. Jde o řetězovou transplantaci ledvin od živých dárců. Týmy Transplantcentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny se k takové akci odhodlaly úplně poprvé. Operace si drží také středoevropský primát.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

V nemocnici IKEM, proběhla první řetězová transplantace ledvin od žijících dárců v ČR | Foto: Filip Jandourek

Řetězová transplantace orgánů spočívá v tom, že na jenom místě se ve krátkém časovém rozmezí sejde několik dvojic, které si nemohou darovat orgán a podstoupit transplantaci přímo navzájem, protože nejsou pro tento úkon kompatibilní.

„Ta dvojice, například manžel s manželkou neměli mezi sebou kompatibilitu. To znamená: taková transplantovaná ledvina by nefungovala. Takové páry už delší dobu shromažďujeme v databázi a nyní jsme provedli historicky první velké párování,“ vysvětluje v Ranním interview Radiožurnálu Jiří Froněk, přednosta Kliniky transplantační chirurgie IKEM.

Transplantace se tak provádějí buď formou kruhu, nebo formou řetězu. Kruh znamená, že poslední dárce je ještě kompatibilní s prvním příjemcem.

Přehrát

00:00 / 00:00

Princip řetězové transplantace vysvěloval v Ranním interview Radiožurnálu Radiožurnálu Jiří Froněk, přednosta Kliniky transplantační chirurgie IKEM

„Forma řetězu je mnohem výhodnější i proto, že se většinou podaří zakomponovat do řetězu větší počet dvojic. Podmínkou je, že první z dárců je takzvaný altruista, tedy někdo, kdo nemá příjemce, toho nemocného se selháním ledvin, a pouze se rozhodne, že někomu pomůže,“ vysvětluje princip řetězení Jiří Froněk.

Poslední ledvina, která na konci řetězu zbyde, putuje podle národních alokačních kritérií podle čekací listiny člověku, který je nejvhodnějším příjemcem.

Paní Zuzana tak darovala ledvinu anonymnímu příjemci, aby její partner Georgis mohl žít normální život.

„Není to altruismus, je to skutečně sobeckost z mojí strany. Chci skutečně zpátky svůj život. Chci mít dobrodružný život, jaký jsme měli,“ popisuje Zuzana, maminka dvou malých dětí. Její rodina byla nefunkčností Georgisových ledvin de facto přikována na místo v dosahu dialyzační jednotky.

První řetězová transplantace ve střední Evropě

První řetězová operace se připravovala v řádu měsíců a byl to složitý proces od vzniku databáze až po ustanovení všech procesů, které zde dosud nefungovaly. Ambicí Jiřího Froňka je vytvářet podobné řetězové transplantace v rámci každých třech měsíců.

„Chtěli bychom nabídnout všem dvojicím, které nejsou kompatibilní, abychom udělali každé tři měsíce další výměny těchto dvojic,“ říká Jiří Froněk.

Transplatolog Jiří Froněk | Foto: Alžběta Švarcová

Pokud jsou ve výměně zapojeny pouze dvě až tři dvojice, probíhá obvykle transplantace v jediný den. Největší výměna, která proběhla ve Spojených státech v roce 2010, však trvala v celém rozsahu až šest týdnů.

„Simultánní operace již dnes není podmínkou,“ dodává Jiří Froněk.

„V současné době je na čekací listině na transplantaci ledvin 686 čekatelů. Nabídka ledvin od zemřelých dárců je mnohem nižší, než by odpovídalo této poptávce k záchraně. Proto jsme velmi rozvinuli program od žijících dárců, kdy příbuzný, známý, kolega může věnovat svoji ledvinu,“ popisuje ředitel IKEMu Aleš Herman důvody, proč přijali lékaři myšlenku řetězové transplantace za svou.

Aleš Herman také upozorňuje, že pravděpodobnost přijetí orgánu od živého dárce je mnohem vyšší než od dárce zemřelého.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ředitel IKEMu Aleš Herman přiblížil v poledních Ozvěnách dne Radiožurnálu, jak unikátní řetězové transplantace probíhaly

„Jestliže je ledvina vyňata z těla a hned všita, tak se parametry okamžitě upravují, velmi rychle se hojí a ledvina přežívá zhruba v průměru 20 let oproti zhruba deseti letům ledviny od mrtvého dárce,“ zdůrazňuje Aleš Herman.

Do výměny, která právě proběhla v pražském IKEMu, se zapojilo 5 párů lidí, kteří dohromady strávili na operačním sále 30 hodin v kuse. Navíc byla provedna ještě jedna transplantace. Celou operaci prováděli pouze dva transplantační chirurgové se svými týmy.

Všem pacientům se vede dobře a vše probíhá naprosto bez problémů a úspěšně.

„Měli bychom být skromní v hodnocení, protože to, že operace proběhly úspěšně, je pravda. Na druhou stranu je potřeba si říct, že je potřeba, aby se pacienti ještě zahojili, dostali se domů a zpátky do svého běžného života,“ nechce dělat předčasné závěry Jiří Froněk.

Minimalizace následných komplikací

Přednosta kliniky transplantační chirurgie zdůrazňuje, že po chirurgickém zákroku hrozí komplikace každému. Pokud však byl zákrok plánovaný, snažící se komplikace předjímat a předcházet jim, je tak riziko pooperačních nepříjemností menší.

„Výskyt těchto očekávaných komplikací ať už u dárců, nebo po transplantaci ledviny je u takto prováděných výkonů velmi nízký,“ uzavírá Jiří Froněk.

Lenka Jansová, Marína Dvořáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme