Mnohé ženy, které předčasně porodily, potřebují pomoc psychologa
Počet dětí, které se narodí příliš brzy, roste. Loni u nás přišlo předčasně na svět 8 300 novorozenců. Nejčastěji končí předčasným porodem riziková a vícečetná těhotenství, svou roli hraje i vyšší věk prvorodiček nebo metody asistované reprodukce. I když je péče o nezralé novorozence na velmi vysoké úrovni a mnohé z dětí nakonec žádné zdravotní komplikace nemají, pro rodiče jde o velkou psychickou zátěž.
Lucii Steinerové se syn Matěj narodil už v 25. týdnu těhotenství. Předčasný porod ji zaskočil.
„Byl to neuvěřitelný pocit, že tomu člověk nechce věřit. Že to opravdu nejde zastavit, že už je to tady a 3,5 měsíce do termínu porodu strávíme v nemocnici. Každá hodina byl boj o život ale každým dnem se nám zvyšovala naděje, že to Matýsek zvládne. Že bude větší, silnější a na všechny komplikace bude mít více sil.“
Rozhovor s matkou předčasně narozeného dítěte natočila redaktorka ČRo Andrea Skalická
Rodiče předčasně narozených dětí jsou psychicky na dně. Paní Lucii pomáhalo hlavně to, že Matýsek bojoval.
„To, že bojoval on sám. My jsme to museli vydržet a bojovat s ním. Formou opory bylo i to, že jsme tam viděli i další děti. Že v tom nejsme sami. Chodili tam další rodiče.“
Drtivá většina maminek nedonošených dětí vyhledá v této tíživé situaci psychologa.
„Je to určitě pomoc, i když si člověk říká, že to musím zvládnout, když to zvládne to dítě, tak já to taky musím zvládnout. Určitě si každá maminka zaslouží pomoc, protože nikdo neudělal nic špatně. Veškeré výčitky a obavy se dá pomocí psychologů zvládnout rychleji a lépe,“ říká Lucie.
S péčí lékařů i sester v pražské porodnici v Podolí, které je jedním z 12 specializovaných center pro extrémně nedonošené děti, byla spokojená.
„Prvním zásadním problémem bylo dýchání. Potřeboval dechovou podporu celkem 90 dní. Dalším problémem byly oči. Matýsek potřeboval tři operace. Dneska má oči zdravé, dodneška nenosí ani brýle. Možná ho v budoucnu čekají, ale to nás asi všechny taky.“
Když Lucie konečně po více než třech měsících spolu se synem porodnici opouštěla, měla trochu obavy.
„Náš vztah nastartovali lékaři. Oni byli ti, kdo o něj pečovali a říkali nám, jak o něj máme pečovat a najednou to bylo jenom na nás. Báli jsme se, ale všechno jsme zvládli. Péče doma nebyla až zas tak jiná než normální miminko, o které se maminky bojí stejně.“
Rodičům nedonošených dětí pomáhá svým poradenstvím občanské sdružení Nedoklubko.
„Děláme různá setkávání pro rodiče předčasně narozených dětí, kde si rodiče mohou vyměňovat svoje zkušenosti s dětmi, popovídat si o tom, jak zvládali situaci. Někdo to v sobě nese a neumí to ze sebe nějak dostat jinde než v prostředí mezi lidmi, kteří si tím prošli taky,“ uzavírá Hana Zemanová.
