Na maraton se běžci připravují několik měsíců, měli by mít i lékařské vyšetření
Už zítra vyběhne devět a půl tisíce lidí na trať pražského maratonu. Na událost se připravuje policie, která po útocích v americkém Bostonu oproti předchozím ročníkům výrazně zvýšila bezpečnostní opatření. Připravovali se i samotní běžci, tedy alespoň někteří. Jsou i ti, kteří se pokoušejí více než 42 kilometrů uběhnout bez patřičného tréninku - například kvůli sázce, nebo si chtějí dokázat, že na to mají. To však může být nebezpečné.
„Kdybych netrénoval vůbec, už bych na maraton nešel. Nestihl bych ani limit předepsaný organizátorem, a cítil bych se hloupě,“ přiznává 27letý František, který má za sebou tři ultramaratony - závody dlouhé více než 90 kilometrů.
Limit pražského maratonu je takový, že běžci musejí trasu dokončit do sedmi hodin od startu. Nejlepší ze závodníků přitom protínají cílovou pásku už po dvou hodinách. Pro úspěšné dokončení závodu je potřeba několikaměsíční příprava. „Příprava je individuální, ale je to minimálně tři až šest měsíců pravidelného tréninku,“ vysvětluje sportovní lékař Miloš Matouš.
Stačí vhodné cvičení. Budoucí závodník tak ani nemusí dřít každý den. „Není to ani tak o intenzitě jako o rafinovanosti tréninkového plánu, a potom také o dalších proměnných, jako je výživa, odpočinek, správný doplňkový a silový trénink. Zdravý člověk, který nikdy necvičil, se do formy za dva, tři měsíce dostat může,“ potvrzuje trenér Michal Vrátný.
Lékaři doporučují i zdravotní vyšetření, které by odhalilo vrozené vady. „Jestli je to člověk, který dříve nesportoval, neměl žádnou sportovní prohlídku, neměl prohlídku lékaře k tomuto směřovanou, měl by mít vyšetřené srdce, zátěžový test s monitorací EKG křivky - mělo by se vědět, jaký má v průběhu zátěže krevní tlak - a poměrně podrobné, takzvané fyzikální vyšetření - srdce, plíce a především také pohybový systém,“ vyjmenovává Matouš.
Méně, ale pravidelně
Lékařské vyšetření by ale měl podstoupit každý, kdo začíná sportovat, a to třeba i v posilovně. Při cvičení je navíc důležité dodržet některá základní pravidla. „Je důležité se před cvičením správně rozcvičit, to znamená dbát na kloubní mobilitu. Pak je to také o tom se nepřetrénovat - trénovat s citem, netrénovat úplně na krev. Spíše kontinuálně, než jednou za čas maximálně intenzivně. Dvakrát až třikrát týdně je optimální, 45 až 60 minut,“ dodává Vrátný.
Na hladký průběh nedělního maratonu v Praze bude ze vzduchu dohlížet vrtulník
Číst článek
Kdo činku v ruce v životě nedržel, měl by prvních několik tréninků strávit pod dohledem odborníka. „Na začátku je potřeba koučink. Trenér by se měl podívat hlavně na to, v jakém stavu člověk je, definovat jeho bod A, člověk si zpravidla na základě dohody s trenérem určí nějaký bod B, a trenér pak naplánuje cestu z bodu A do bodu B, což je tréninkový plán,“ vysvětluje. Pak je ale také nutné vytrvat, protože výsledky se nedostaví po několika dnech, mnohdy ani týdnech.
