Pozor na kousance
Stopy po kousnutí bývají v kriminalistických seriálech běžně využívány k identifikaci pachatelů. Skutečná spolehlivost takových stop je však poměrně nízká.
V roce 1991 byl Roy Brown zatčen za vraždu sociální pracovnice. Vrah svou oběť mlátil, škrtil a nakonec ji ubodal nožem. Navíc ji pokousal po celém těle. Brown figuroval mezi podezřelými na předním místě. Právě ho propustili z vězení a před nástupem trestu telefonicky vyhrožoval úřadu, kde oběť pracovala. K nepříčetnosti jej rozčílil fakt, že mu "sociálka" odebrala dceru a umístila ji do pěstounské rodiny.
Brown vinu popíral. K jeho usvědčení byly použity otisky zubů a jejich srovnání se stopami na těle oběti. Soud tento důkaz uznal za přesvědčivý a Brown strávil ve vězení 15 let. Celou tu dobu se snažil prokázat svou nevinu. Nakonec mu pomohly analýzy DNA ze slin pachatele zajištěné na místě činu. Ty jasně prokázaly, že Brown vraždu nespáchal. Testy DNA dokonce usvědčily skutečného vraha.
Podobných případů může být více. Američtí antropologové zveřejnili v časopise Journal of Forensic Sciences výsledky zhodnocení postupu, který se pro usvědčování podle stop po kousnutí používá. Jejich závěr je jasný.
"Stopy po kousnutí nejsou tak spolehlivé jako testy DNA," říká jeden z autorů studie Raymond Miller z University of Bufalo. "U testů DNA se dá spočítat, s jakou pravděpodobností se mohou shodovat profily dvou různých lidí. U stop po kousnutí nemáme pro podobnou kalkulaci dost podkladů. Jen málo studií se zabývalo otázkou, nakolik se u různých lidí stopy po kousnutí shodují."
Millerem provedené pokusy dokazují, že i za zcela ideálních laboratorních podmínek je identifikace pachatele podle stopy po kousnutí velice problematická a snadno při ní dochází k chybám.
