Před deseti lety voperovali v IKEMu prvnímu pacientovi mechanické srdce
Přesně před deseti lety dostal první pacient v České republice umělé srdce. 3. dubna 2003 mu tak tým přednosty Kardiocentra Institutu klinické a experimentální medicíny Jana Pirka zachránil život. Dokud přístroj nebyl, umírala třetina lidí na čekací listině, teď je to zhruba desetina. Zlepšilo se díky němu i přežití s darovaným srdcem.
Za deset let voperovali lékaři pod vedením Jana Pirka skoro tři stovky umělých srdcí. Přístroj pomáhá pacientovi do doby, než se při transplantaci vymění jeho srdce za darovaný orgán. Dává se lidem, kteří by bez jeho pomoci zemřeli.
Na prvního pacienta si Jan Pirk stále dobře vzpomíná. Muž prý měl před operací před sebou ne dny, ale jen hodiny života. „Když jsem mu to nabídli, on se poradil se svojí družkou a rychle s tím souhlasili,“ vzpomíná Pirk.
Na první voperování umělého srdce vzpomněl přednosta Kardiocentra Institutu klinické a experimentální medicíny Jan Pirk
Samotná operace trvala prý dlouho, mnohem déle než dnes. Vždyť také byla první. „Ale dopadla dobře, pacient nebyl na čerpadle dlouho. Byl na něm něco přes měsíc, když se pro něj našel dárce. Poté byl natransplantován,“ popisuje Pirk.
Dalším z pacientů, kterému lékaři v IKEMu pomohli mezi prvními, je dnes 58letý Stanislav Babák. S mechanickou podporou srdce žil dva měsíce, teď už je skoro deset let po transplantaci.
„Normálně žiju. Chodit můžu, dělat můžu, co potřebuju, postarat se o sebe dokážu sám, takže je to všechno v pohodě. Těm lékařům tady na IKEMu vděčím za těch deset let, co tady jsem,“ říká pacient.
Pětapadesátiletá Marie Jílková onemocněla před dvěma roky. Potíže přišly znenadání. Cítila jen mírnou bolest zad, v práci se jí však přitížilo a zdravotní stav se rychle zhoršoval. I jí pomohli v IKEMu mechanickým srdcem.
„Pocházím z Litomyšle, takže v Litomyšli byl ten první kontakt, potom převoz do Pardubic a z Pardubic jsem byla přeložena sem, prakticky to šlo ráz na ráz. Vděčím jim za život, protože pokud by se mi tady té pomoci nedostalo, tak bych zemřela,“ poznamenává paní Jílková.
Budoucnost bez kabelů
IKEM teď s experty ze Spojených států vyvíjí mechanické srdce, u kterého nepovedou od pacientů k baterii žádné kabely. V tom je budoucnost i podle přednosty kardiocentra Jana Pirka.
„V dohledné době se ty přístroje i s baterií budou zašívat do těla pacienta, takže přístroj nebude spojený žádným kabelem s vnějším prostředím,“ vysvětluje Pirk.
Zdravotní pojišťovny léčbu platí. Přístroje ale mohou podle Jana Pirka používat výhradně centra, která provádějí transplantace srdce.
„Z ekonomických důvodů si nemůžeme dovolit to, co si mohou dovolit třeba v Německu nebo ve Spojených státech, že pumpu dávají i starším pacientům místo transplantace srdce,“ říká Pirk.
Už čtyři roky používají umělá srdce i lékaři brněnského Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie. Pomohli zatím čtyřem desítkám pacientů.