Sandy Američany nezlomila. Znovu budují své poničené domovy
Mimořádně silná bouře Sandy zasáhla životy milionů obyvatel severní Ameriky i karibské oblasti. Desítky lidí přišly o život. Mnozí nemají teď střechu nad hlavou a majetek, na který léta pracovali.
Miliony lidí bez proudu. Poničené nebo zbořené domy, odplavený majetek, uhynulá zvířata. Takovou stopu po sobě zanechává bouře Sandy, která se z východního pobřeží Spojených států přesouvá na sever do vnitrozemí.
Lidem, kteří neopustili své domovy v oblastech vystavených prvnímu úderu bouře, šlo často o život. Dnes se mohou radovat z toho, že běsnění živlu přežili. Lomí ale rukama nad škodami, které po sobě rozlícený živel nechal.
Oči pro pláč mnoha obyvatel pobřeží New Jersey. Častý záběr amerických televizí z městeček, které přestály řádění bouře Sandy. Guvernér Chris Christie v reportáži televize Fox News vzal jednu plačící ženu do náruče a pokoušel se ji utěšit. Možná marketingový tah politika a možná jen prostý projev lidské solidarity.
Pavel Novák sledoval příběhy prostých Američanů postižených řáděním bouře Sandy
O několik stovek kilometrů dál, na Long Islandu ve státě New York, zaznamenal štáb televize BBC osudy dvou žen, které se odmítly před bouří evakuovat.
„Na můj dům udeřily vlny vysoké skoro dva metry. Odervaly celé čelo domu. Je tedy hodně zničený. Tahle přední část domu je nejvíc poškozená. To mne mrzí nejvíc. Strávili jsme na jejím zvelebování hodně času. Taky nás to stálo dost peněz. Všechno, co jsme tu udělali, je teď zničené. Musím pro nás najít nějaký jiný domov, protože tady to budeme opravovat nejméně rok.“
Lisa Ludwigová se dívala na svůj dům s nadějí, že ho zase dá dohromady. I její sousedka Caroleanne věřila, že zase přijdou klidné časy.
Voda naštěstí nezničila všechen nábytek. Některý raději před bouří postavila na tvárnice. Její dům neutrpěl tak jako ten sousedčin.
„Jsem ráda, že mi zůstaly holé stěny. Tady mám klavír. Hodně jsem se o něj bála, ale naštěstí stále hraje.“
Na Haiti po hurikánu Sandy hrozí hlad. Kuba věří, že si poradí sama
Číst článek
„Já jsem věděla, že jednou hurikán přijde. Nemůžete se sem přistěhovat a myslet si, že k tomu nikdy nedojde. Bydlíme příliš blízko vody. S mořem před námi a zálivem za Long Islandem za zády.“
Další svědectví citovaná světovými agenturami potvrzují, že katastrofa přišla rychle. Nejdřív silný déšť a pak najednou všude voda. Paní Marcelina Rosario před vodou utekla do patra svého domu v Hobokenu.
Už si prý myslela, že přijde konec, když v přízemí začala plavat i lednička a voda zaplavila schodiště. Prý jen stále říkala svým synům, aby se nepřestávali modlit.