Smysly potravinářských inspektorů a laborantů testuje základní senzorická zkouška
Smysly inspektorů a laborantů Státní zemědělské a potravinářské inspekce musí být bystré. Jinak by nemohli pravdivě hodnotit potraviny. Každý z nich proto musí projít takzvanou základní senzorickou zkouškou. Úřad tuto zkoušku pro své nové zaměstnance pořádá právě v těchto dnech.
„Předkládám Vám zkoušku číslo jedna. Je to určení základních druhů chutí. Dostanete jedenáct vzorků a chceme po Vás, abyste každý vzorek ochutnali a podle toho, jakou chuť určíte, váš správný výrok zapsali do předložené tabulky,“ vysvětluje laborantka Jitka Rittichová.
Právě přezkušuje manažera kvality Jana Knápka. „Teď ochutnávám vzorek číslo 776 a je to sladká chuť,“ odpovídá Knápek.
V roztoku vody musí rozpoznat, zda se jedná o sladkou, kyselou, hořkou, slanou, kovovou chuť anebo chuť umami, které je typická pro glutaman sodný. Disciplín, kterými projde, je však daleko víc.
Na konání takzvané základní senzorické zkoušky se byla podívat Martina Pelcová
„Zkouška zahrnuje osm částí. První čtyři části jsou na určování chutí nebo na rozdíly v chutích, další tři zkoušky jsou na určování pachů nebo rozdílů pachů a poslední zkouška je na barevné vidění, zda dotyčný není barvoslepý a zda je možné rozlišovat jednotlivé odstíny barev,“ popisuje Jitka Rittichová.
U každé disciplíny je maximální počet omylů. Pokud zkoušený projde, získá osvědčení, které je na dobu neurčitou. Své smysly pak bude využívat při kontrole potravin. Zásady pro přípravu jsou před kontrolou i před zkouškou podobné.
„Člověk musí dodržovat zásady, že by přibližně hodinu před hodnocením neměl kouřit, pít kávu, a měl by se vyhýbat ostrým, kořeněným jídlům,“ říká Jan Knápek.
Pokročilejším druhem zkoušky je pak zkouška pro hodnocení vín. Má tři disciplíny a od základní senzorické zkoušky se liší například tím, že chutě musí zkoušení rozlišovat ne ve vodě, ale přímo ve víně.
