Snížením pohyblivosti aktivní život nekončí, říkají parkinsonici

Třes rukou a někdy i nohou, ztuhlost, snížená pohyblivost - to je Parkinsonova choroba. Přichází nenápadně, pomalu. Nikdo nezná její příčiny, nikdo ji neumí vyléčit, jen zmírnit její příznaky. Právě na dnešek připadá Den parkinsoniků

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ruka starého člověka s nosem klauna

Ruka starého člověka s nosem klauna | Foto: Zdravotní klaun

Parkinsnova choroba je v seznamu mezi nevyléčitelnými. Postihuje mozkové buňky. Na první pohled mohou nemocní vypadat, že jim nic není. Zažívají ale stavy ztuhlosti, mimovolné pohyby nebo třes.

S Parkinsonou chorobou, která postihuje hlavně starší lidi, bojuje také Anna Koleková z Karviné. První potíže začala pozorovat před devíti lety, ještě v produktivním věku. Tělo ji postupně přestávalo poslouchat.

„Ta nemoc se zpočátku projevovala takovou zpomaleností, ztuhlostí, ale já jsem zpozorovala třes pravé ruky. Jelikož jsem pravou ruku nejvíc potřebovala v práci, tak jsem se za to dost styděla. Práce mi ubývala pomalu, protože jsem měla pomalou ruku,“ popisuje počátky svého onemocnění Anna Koleková.

Přehrát

00:00 / 00:00

Co znamená pro pacienta diagnóza "Parkinsonova choroba" zjišťovala reportérka Radiožurnálu Iva Havlíčková

Nejdříve zůstávala často přesčas. Pak už práci úřednice na finančním odboru musela vzdát úplně, protože měla velkou zodpovědnost.

„Potřebovala jsem psát, vypisovat příkazy, platit platby přes počítač. Když ta ruka se třese, tak místo abych poslala nějakou menší částku, se může stát, že bych mohla odeslat větší. Takže jsem si musela na sebe dávat opravdu pozor,“ doplňuje Anna Koleková.

Ze začátku se o své nemoci v podstatě s nikým nechtěla bavit. Pak ale zjistila, že je mnohem lepší být otevřená. A hledala také společnost lidí se stejnými zdravotními problémy. Našla je v Klubu parkinsoniků Ostrava.

„Když jsem tam viděla lidi s větším postižením, tak mě to vzalo. Říkala jsem si: proti těm lidem jsi zdravá, musíš jim nějak pomoct! Tak jsem tam začala chodit a dělala jsem předsedkyni 5 let,“ vypráví Anna Koleková.

Poslední léta je duší klubu, kde se nemocní scházejí. Společně cvičí, jezdí na výlety, vzdělávají se třeba na počítači či pořádají přednášky. Spolu se snaží s nemocí bojovat.

Iva Havlíčková, mad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme