V Alzheimer centru v Novém Strašecí klienti žijí podle sestavených životopisů
Alzheimer centrum v Novém Strašecí na Rakovnicku používá v péči o seniory metodu, kterou minulý rok přejali z Německa. Terapeuti při ní pracují se vzpomínkami klientů, které se snaží udržovat a obnovovat. Centrum si ve středních Čechách rychle získalo renomé - žije tady 26 klientů, dalších šedesát je ale na čekací listině.
Jedna z obyvatelek je původem Lužická Srbka a do jejího týdenního programu proto zdejší terapeuti zahrnuli i povídání v němčině.
„Vždycky jednou za týden sem na chvilku přijdu, ona nevydrží dlouho, tak deset, maximálně patnáct minut. Povídáme si o Lužickém Srbsku a teď pro ni mám fotografie, staré pohledy a takové věci,“ vysvětluje zástupce ředitelky domova seniorů Bohumil Knobloch.
Novostrašecké Alzheimer centrum je v kraji výjimečné metodou, kterou při péči o své obyvatele používá. Pracovníci centra sestaví každému klientovi ve spolupráci s rodinou co nejpodrobnější životopis. Pak se zaměří na příjemné stránky jeho života, které by mohl chtít prožívat znovu.
„Má vypracovaný týdenní individuální plán, který se skládá z pacientových vzpomínek. Snažíme se mu to naservírovat, aby tak mohl žít i ve své nemoci,“ popisuje ředitelka domova Miluše Jůnová.
Aby klienti mohli se vzpomínkami lépe pracovat, je v areálu centra takzvaná reminiscenční zahrada. Nacházejí se v ní různá stanoviště, například koloniál, nádraží nebo les, všechno ve zmenšené podobě. Právě tady terapeuti s klienty pracují.
„Každý člověk celý život něco nakupuje. Jeden klient je silný kuřák a vzniká u něj problém, pokud by měl pocit, že si nemá cigarety kde koupit, protože sám se do obchodu nikdy nedostane. Máme tady koloniál, ve kterém jsou cigarety, čokoládky, dopisní papíry,“ říká Jůnová.
„Tento klient si do koloniálu chodí kupovat cigarety tak jako celý život. Je strašně spokojený, že tuhle možnost má. Tím, že podporujeme paměť tak, že neustále nad něčím přemýšlí, oddalujeme proces vlastního onemocnění,“ dodává.
Podobná práce je třeba i ve stanovišti s názvem les. Tam senioři chodí sbírat houby, které si musí správně pojmenovat a poté připravit k jídlu.
Z budovy centra vede okolo stanovišť na zahradu takzvaný nekončící chodník. Začíná i končí v jednom bodě, takže klienti nemohou nikam zabloudit. Na zahradu se vypravujeme s jednou z klientek, která po chodníku pravidelně běhá. Míříme přímo ke koloniálu.
Brzy se vracíme zpátky, venku už je zima. V budově se zatím dali do zpěvu a některé z obyvatelek domova stojí u plotny. Pečou cukroví na 4. prosince, kdy přijedou rodiny téměř všech klientů na vánoční večírek.
