V Česku roste počet lidí nakažených žloutenkou. Před nemocí se přitom dá chránit
V Česku roste počet lidí se žloutenkou. Nějakým typem virové hepatitidy se v uplynulém roce nakazilo téměř 2200 lidí, což je skoro o polovinu víc než před pěti lety. Některé typy žloutenky mohou vést i k selhání jater. Před nemocí se přitom dá chránit dodržováním osobní hygieny a očkováním. Upozorňuje na to také Světový den hepatitidy, který připadá právě na čtvrtek.
„Problémem žloutenky je, že nebolí. Pacienti nemusí mít žádné obtíže. Mohou mít třeba jenom únavu, což je nespecifický syndrom, který může být i při dalších onemocněních. Pacienti mnohdy nevědí, že vůbec nějakou žloutenku mají,“ upozornila lékařka infekčního oddělení Nemocnice Na Bulovce Jana Moravcová.
Od roku 2011 přibylo v Česku téměř 10 tisíc lidí se žloutenkou. Co při nemoci hrozí a jak se proti ní dá chránit, řekla Iveta Vávrová
„Přicházejí už v době velmi pokročilého onemocnění. Léčba je velmi drahá, bezinterferonové režimy stojí více než milion na jednoho pacienta a trvají tři až šest měsíců podle genotypu žloutenky.“
Bez léčby navíc hrozí selhání jater.
„Pokud se bavíme o virových hepatitidách, tak je to virový zánět jater. Způsobuje zánět a všude, kde je, buňky zanikají. Jsou nahrazovány vazivem a dochází tam dál ke vzniku cirhózy a jaterního nádoru,“ popsala Jana Moravcová.
„Pokud má člověk chronickou žloutenku, takzvaně ve stádiu dekompenzace, tak může dospět až do stádia, kdy je třeba jaterní transplantace, která se provádí v IKEMu a Brně,“ dodala.
Ne každý se dočká transplantace
Právě v pražském IKEMu v loňském roce transplantovali játra 24 pacientům se žloutenkou. Podle přednosty Transplantcentra Pavla Trunečky se ale ne všichni pacienti dočkají.
„V loňském roce jsme byli mimořádně úspěšní, takže na čekací listině nezemřel nikdo, to je ale výjimečné. Většinou zemře šest až deset procent čekatelů, protože se pro ně nenajde vhodný dárce,“ upozornil.
Loni se nakazilo nějakým typem žloutenky zhruba 2200 lidí, to je o 45 procent víc než před pěti lety, kdy lékaři hygienikům nahlásili přes 1400 nových případů. S tím souvisí i nárůst nákladů na péči.
„V roce 2015 zaplatila Všeobecná zdravotní pojišťovna za léčbu klientů přes 350 milionů, přičemž v roce 2013 ‚jen' 295,5 milionu,“ shrnul za VZP její mluvčí Oldřich Tichý.
Příspěvky na očkování
Pojišťovny proto přispívají svým klientům na preventivní očkování proti žloutence typu A a B, které vyvolává celoživotní imunitu.
„Pokud se očkovat nenecháte, tak samozřejmě časté mytí rukou, mít stálého sexuálního partnera nebo aspoň používat bariérovou ochranu, to znamená prezervativ. Vyhýbat se styku s rizikovými skupinami lidí, jako jsou intravenózní uživatelé drog,“ vyjmenovala Jana Moravcová.
Od roku 2011 do poloviny letošního roku přibylo v Česku téměř 10 tisíc lidí s nějakým typem žloutenky. Nejvíce, zhruba polovina z nich, má typ C, proti kterému ale vakcína není.
Tímto typem žloutenky se před osmi lety nakazila i Veronika z Nymburka. Její přítel bral v minulosti drogy a o nemoci jí neřekl. Sama žádné příznaky neměla. „Přišlo se na to, když jsem měla jít na ženskou operaci – z krve, měla jsem nějaké zvýšené hodnoty,“ popsala.
Léčba trvala rok a Veronika si musela píchat injekce pod kůži. Žloutenka typu C se přenáší krví a člověk se může nakazit infikovanou jehlou nebo při sexu. Podáním ruky se nemoc nešíří, přesto Veronika své potíže tajila.
„Chodila jsem do práce, protože jsme musela. Dělám ve zdravotnictví, tak jsem to skrývala. Vrchní sestra to ale věděla. Pro lidi jsem byla nenakažlivá, ale bylo to hrozné. Bylo mi špatně, byla jsem unavená,“ vzpomínala. Některé léky mají totiž vedlejší účinky, které připomínají chřipku.
Na celém světě žloutenka zabije téměř na 1,5 milionu lidí, tedy víc než virus HIV nebo tuberkulóza.