V Česku se lidem nechce vstávat, říká Keňanka ze slumu. Doma hraje fotbal, aby mohla do školy
Jak vypadá Česko, potažmo Evropa očima mladých Keňanů, kteří se narodili a vyrůstají ve slumu v Nairobi? Díky projektu Fotbal pro rozvoj přijíždí od roku 2006 do Česka smíšená fotbalová jedenáctka z keňského slumu Mathare. Objíždí české školy, hraje fotbal a diskutuje o rozvojové spolupráci, aktivním občanství nebo třeba rasismu.
Petronille Muguiri je dvacet. Žije v druhém největším slumu Mathare v hlavním městě Keni, v Nairobi. Na kopcích kolem říčky Mathare se tu tísní přes 600 tisíc lidí.
Bez kanalizace, se špatně dostupnou pitnou vodou, blátivými ulicemi lemovanými překupníky potravin a zákoutími, kam se vydávají jen ti, kteří si jdou pro drogy nebo za prostitutkami. Vedle toho fungují ovšem v Mathare školy, knihovny, kostely a sportoviště.
„Mnoho lidí z venkova přichází do Nairobi s vidinou, že tu lehce seženou práci. Ale je to těžké. Tak skončí tady ve slumu. Také je tu mnoho neplánovaných těhotenství, takže lidí stále přibývá,“ říká Francis Mutuku, který se ve slumu podílí na originální volnočasové aktivitě.
S obyvateli keňského slumu natočila reportáž v Nairobi i v Praze Daniela Vrbová
Za to, že mladí lidé hrají fotbal, uklízejí ze slumu odpadky, šíří mezi sebou osvětu o prevenci HIV, nebo fotograficky zaznamenávají život ve slumu, sbírají body, díky nimž dostanou příspěvek na školné. Škola a spolužáci zvenčí jim mohou otevřít cestu ze slumu. Projekt se jmenuje MYSA.
‚Jíme ráno, pak až v pět‘
Také Petronilla hraje za jeden z týmů MYSA. Fotbalu se věnuje i jejích 8 sourozenců. Její rodiče se v Mathare už narodili, takže slum i jeho nebezpečí dobře znají.
„Živobytí je drahé. Žijeme asi s třemi dolary na den. Většinou to děláme tak, že jíme ráno a potom až v pět. To je oběd i večeře zároveň,“ říká na gauči u televize Petronillin tatínek v jedné ze dvou místností, které rodina obývá.
Jeho dcera Petronilla je nyní na měsíc v Česku. Jaké jsou její dojmy? „Život tady je jiný. Třeba tady se lidem ráno nechce moc vstávat, jsou vzhůru až v 7 nebo 8. Doma vstáváme před šestou. Musíme stihnout udělat domácí práce a potom cesta do školy trvá někdy i hodinu.“
I když keňská jedenáctka v Česku přitahuje pozornost, lidé jsou k nim podle Petronilly zatím milí. Doufá, že s nimi zůstane v kontaktu přes chat nebo facebook, až se vrátí domů. Nedaleko domova má totiž internetovou kavárnu. A co by chtěla dělat v životě, až skončí školu?
„Chtěla bych být hudebnicí a tanečnicí. Pokud by se mi to podařilo, klidně bych žila i v Evropě. Ale je to samozřejmě těžké, nevím, jak bych tu měla začít. Takže se radši vrátím domů a budu pracovat na svém snu tam,“ říká mladá fotbalistka, která by se ráda z Mathare odstěhovala. Současně je ale na svůj původ ze slumu hrdá a nikdy na něj prý nezapomene.
Na keňské fotbalisty reagují mladí Češi pozitivně
Projekt „Fotbal pro rozvoj“ s podtitulem „Kopeme za lepší svět“ běží už od roku 2006 a každoročně přijede do České republiky osm až deset keňských dětí.
Organizuje ho INEX – sdružení dobrovolných aktivit, který vysílá dobrovolníky na různé projekty a stáže. O finanční stránku se stará Česká rozvojová agentura.
Projektu s mladými keňskými fotbalisty se věnovala ve večerních Ozvěnách dne reportáž Daniely Vrbové a rozhovor s koordinátorkou Lucií Juříkovou
Patronem kampaně je tradičně fotbalista Tomáš Ujfaluši, který se s ní seznámil díky svému bratranci, dobrovolníkovi Robinovi Ujfalušim, který právě v roce 2006 vyjel do organizace MYSA.
Letošní ročník spojil do jednoho fotbalového týmu děti z Keni a právě české dobrovolníky. „Společně povedou i workshopy po celé České republice,“ říká koordinátorka projektu Lucie Juříková.
Češi podle ní reagují na projekt pozitivně – zvláště mladé lidi zajímá, proč vidí na ulicích mladé fotbalisty z Afriky.
