V ústecké nemocnici mají školu hrou. Učí se i o prázdninách

Součástí dětské kliniky Ústecké nemocnice je škola, kde děti mohou dohnat to, co kvůli nemoci zameškali. O prázdninách zpestřují učitelky výuku hrami i canisterapií.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Canisterapii si vyzkoušela i reportérka Jana Jeckelová. | Foto: Jana Jeckelová

„Tak ty sis tu prý hrál s kočičkou jo? Jaké to bylo?“ ptá se reportérka.

„Dobré. Já jsem ji i učesal,“ odpovídá šestiletý Matěj.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž o škole v ústecké nemocnici, ve které pomáhají dětem i psi akočko, natočila Iva Zítková

„A budeš mít nějaké zvířátko doma?“

„Jo. Morče. Možná dvě, možná jedno,“ vypráví nadšeně Matěj. Když uviděl kočku, začal poprvé od chvíle, kdy ho vážně pokousal pes, reagovat na své okolí.

Kočkou proti fóbii

„Nejdřív se ostýchal. Nechtěl si s tou kočičkou hrát, ale pak se osmělil a pohladil ji, začal se s tou kočičkou mazlit a měl jiskru v oku. Najednou se v něm zase probudil život,“ říká paní učitelka Tykalová.

Je přesvědčená, že díky tomu, že dostal zvíře do ruky tak brzy po svém traumatu, překonal možná budoucí fóbii. Jeho reakci na vlastní oči viděla i jeho matka, paní Lucie.

Příznivý vliv zvířat na psychiku pacientů a i na jejich pohybové schopnosti se stále více využívá. Při felinoterapii pomáhají kočky, při hipoterapii koně a při canisterapii pak psi.

„Zjistili jsme, že asi odpor nebude mít ke zvířatům, ani po tom, co se mu stalo. Uvidíme ještě, jak bude reagovat na psy, ale z kočičky byl nadšený.“

Nejen canisterapii, ale i výuku považují dnes lékaři v nemocnici za samozřejmost. Nejdůležitější je podle nich hlavně u těch malých pacientů, kteří musí zůstávat v nemocnici dlouho, nebo u těch, co mají onemocnění mozku. Škola je v životě dítěte totiž jednou z nejdůležitějších zkušeností.

Jediná slečna v kočičí smečce Ayla | Foto: Klára Stejskalová

„Tohle jim nemůžeme odepřít Je to součást té integrity a stimulů, které mají mimo nemocnici. Takže to beru už tak naprosto přirozeně, že to patří k té naší komplexní péči,“ říká pediatr dětské kliniky v Ústí nad Labem Antonín Gabera.

Nadšení rodiče

Také rodiče si nemocniční školu nemohou vynachválit. Děti se nebojí návratu do vlastní třídy a navíc všechny získaly v paní učitelce Tykalové oporu, kterou mohou kdykoli požádat o pomoc.

„Většinou jsem ve spojení s dětmi přes internet, přes skype, takže dostanou přístup pře e-learning ‚škola za školou‘ a jsme spolu v kontaktu, dostává úkoly a spolupracujeme přes skype. Takže jsem mu k dispozici doma po většinu času, kdy jsem na internetu.“

Paní učitelka je dodnes v kontaktu s desítkami malých pacientů, kteří se uzdravili. Ročně její školou projdou stovky dětí, které tak nemají na nemocnici jen špatné vzpomínky.

„Učí se být spokojené, být šťastné, učí se život prožívat se vším všudy, i když třeba je tady v nemocnici, tak prostě aby se naučilo být spokojené i tady.“

K úplné spokojenosti už chybí pouze zajistit rychlejší internet a pravidelnou zvířecí terapii. Ta v tuto chvíli funguje pouze o prázdninách a paní Tykalová by ji ráda rozšířila.

Dívka se psem | Foto: Corbis

Milan Kopp, Iva Zítková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme