Vášeň pro zdravou stravu se může stát posedlostí. Je třeba ji léčit

I zdravé stravování má své meze. Vyhýbat se tučným potravinám, konzervantům, „éčkům", polotovarům, nebo uměle hnojeným produktům je jistě zcela v pořádku, ale pokud se tento způsob života stane obsesí, je to problém. Ortorektiků, tedy lidí, kteří jsou posedlí zdravou výživou, postupně přibývá.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Biopotraviny | Foto: Věra Strnadová, stock exchange

„Ta posedlost začíná tehdy, když vejdete do běžného obchodu, potřebujete si nakoupit jídlo a nevyberete si,“ říká psycholog Jan Kulhánek, který se s podobnými případy setkává stále častěji.

„Když člověk prostě není schopný slevit ze zásad, pokud je to potřeba, a najíst se, tak se jedná spíše o posedlost nebo extrémně přehnanou orientaci na zdravou výživu,“ pokračuje Kulhánek.

Obyčejné potraviny připadají ortorektikům velmi podezřelé. Zkoumají, co obsahují nebo kde byly vypěstovány.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jaké jsou příznaky ortorexie, zjišťovala redaktorka Andrea Skalicka

„Ve výsledku to vede k tomu, že se neuvěřitelným způsobem zúží výběr, zúží se jídelníček, což je samo o sobě dost nezdravé. Také se zúží myšlenkové pole lidí. Přemýšlí pak hlavně o tom, co si můžou a co nemůžou dát k jídlu, kam si pro to zajít. Odpadají pak věci, které je dříve zajímaly – ať jsou to koníčky, práce, vztahy. Zní to absurdně, ale pak to nabere obrátky,“ varuje Jan Kulhánek.

Ortorexie může začít třeba odmítáním potravin s takzvanými éčky, následně se člověk zaměří pouze na biovýrobky. Zpočátku je kupuje v jakémkoliv obchodě, ale pak už věří třeba jen jedné biofarmě.

„To už překročilo tu mez zdravého odstupu a uvažování. Hlavně už je vidět, že ty ostatní potraviny začínají být vnímány jako jedy. Což není pravda: jedy to nejsou. Končí to třeba tím, že si taková osoba nechává posílat špenát z Austrálie letecky a nic jiného jíst pořádně nemůže,“ ilustruje Jan Kulhánek situaci, kdy problém začíná být zjevný.

Podobně jako u ostatních závislostí člověk sám svůj problém nevidí. Mnohem dříve si ho všimne jeho okolí. Proto ani postižený nepřijde sám za psychologem. Za ním přichází až s druhotnými problémy, které se na ortorexiii a sociální vyloučení vážou: například s depresí. Tento problém může vyústit i v klasické psychogenní přejídání.

V krajních stavech se člověk spíše než k psychologovi dostane na jednotku intenzívní péče, protože své tělo nedostatečnou výživou zcela zdevastuje. Při psychoterapii se pak ortorektici postupně učí překonat strach z jídla, které jim dříve vůbec nevadilo.

Andrea Skalická, mad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme