Věk dětí s anorexií povážlivě klesá. Rodiče to poznají často až pozdě

Na začátku jsou psychické starosti často související s věkem. Když se pak přidá letní touha zhubnout do plavek, kterou začnou mladí horlivě naplňovat a kompenzovat si tak ostatní starosti, může to skončit až anorexií. Alarmující je, že se tato zákeřná nemoc přesouvá ze středních škol na základní. Problémy mají už i třeba desetileté děti.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

1192445_51095811.jpg | Foto: Fotobanka Stock.xchng

„V podstatě bych upozornila rodiče, babičky a podobně neříkat ty zrůdné věty jako ‚Podívej se na sebe, jak vypadáš. Seš ale tlustá.´ To se v dětech se zakoření a mají tendenci sklouznout,“ říká po letech zkušeností v nutriční poradně Jitka Turňová.

Nenápadná motivace ke sportu je rozhodně lepší než následná anorexie, u které je v necelých deseti procentech případů důsledkem smrt.

Přehrát

00:00 / 00:00

O anorexii natáčela Olga Štrejbarová

„Tak jsou děti schopné zamazat talířek od nádobí, že jedly, aby rodina měla pocit, že je vše v pořádku. Vezmou si svačinu, kterou potom vyhodí, pytlík nastraží i s jakoby nakousnutým chlebem, aby to rodina nepoznala. Jsou vynalézavé opravdu hrozně moc,“ říká Jitka Turňová.

Turňová dále varuje, že nebezpečí by měli rodiče zavětřit, když se dítě odmítá stravovat s rodinou či se pokouší zavést alternativní způsoby stravování - vyloučí například maso nebo mléčné výrobky.

A to byl případ také dvanáctileté Karolíny, které nakonec skončila s 27 kilogramy v nemocnici a následně na psychiatrii.

Malé procento vyléčení, velké procento recidiv

„Karolína byla těžce podvyživená, měla chladné ruce a nohy. Měla zpomalenou tepovou frekvenci pod 50 pulsů za minutu, což je stupeň už hraničního selhávání kardiovaskulárního systému,“ popisuje Karolínin stav před osmi lety primář František Čihák z dětské psychiatrie v Havlíčkově Brodě.

„Byla jsem úplně šťastná. Bylo mi líto, že budu muset nabrat. Chtěla jsem se stát nějak výjimečnou. Prostě už jsem potom nejedla nic,“ říkala tehdy dvanáctiletá Karolína a její popis přesně ilustruje stavu mysli, který anorexii provází.

Mentální anorexie (anorexia nervosa) je duševní nemoc, která spočívá v odmítání potravy. Spouštěčem bývá nová situace v životě člověka, se kterou se nedokáže jinak vypořádat. Trpí jí častěji ženy a dívky. Léčba nemoci je dlouhodobá, obtížná a s častými recidivami, které odpovídají problémům se zvládáním obtížných životní situací. Úmrtnost se pohybuje mezi 2 až 8 procenty. Úplně se vyléčí 50 % pacientů, 20 % pak přechází do chronického stádia nemoci. Nemocným i jejich příbuzným pomáhá občanské sdružení Anabell.

Onemocnění se často nepodaří odhalit ani rodičům.

„Začátek nemoci se u nás kryl se začátkem puberty. Trošku jsme si mysleli, že ty příznaky jsou trochu i příznaky dospívání,“ vzpomíná tatínek Evžen.

„Stále mluvit, mluvit s dětmi, že to není problém. Problém je to až ve chvíli, kdy to člověk nemá pod kontrolou,“ radí rodině dětí s poruchou příjmu potravy jihlavská nutriční poradkyně Jitka Turňová.

Varováním může být i náhlý úbytek váhy o více než 15 procent. Někdy i ochlupení, které podvyživeným dětem naroste stejně jako novorozencům, aby si tělo zachovalo tělesné teplo. Karolíně se za pomoci odborníků podařilo přibrat 14 kilogramů. Byla vyrovnaná a rodiče šťastní. Ale s vědomím, že jde o nemoc, která se může kdykoli vrátit.

„Trošku se bojím se radovat, protože nadějí, že už to bude dobrý, jsme zažili několik a potom ta zklamání byla moc velká. Někde vzadu takové mrazení, že se to kdykoli může vrátit, tam je,“ obává se tatínek Evžen.

Olga Štrejbarová, Marína Dvořáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme