Vyřešená záhada Pygmejů?

Nízký vzrůst pygmejských národů zatím stále nebyl uspokojivě vysvětlen nedostatkem potravinových zdrojů ani pohybem v hustých pralesích. Podle nové studie se zdá, že klíčovým faktorem byla spíš vysoká úmrtnost.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Odlitek chodidla pygmejského muže

Odlitek chodidla pygmejského muže | Foto: Martina Otčenášková

Pokud je v nějaké populaci vysoká mortalita, mají větší šanci na reprodukční úspěch takoví jedinci, kteří rychle dosáhnou pohlavní dospělosti. Časné rozmnožování ovšem má svou cenu v podobě vysokých nároků na energii, které jdou na úkor tělesného vzrůstu. Výsledkem pak je, že v populaci převládnou menší jedinci. O tom, že teorie vysoké úmrtnosti může vysvětlit malý vzrůst pygmejských domorodců z Afriky, Asie a Austrálie, svědčí studie více než stoletých záznamů o třech domorodých kmenech z Andamanských ostrovů v Bengálském zálivu.

Dva kmeny (Onge a Jawara) odmítly jakékoli styky s britskými kolonisty a stáhli se do pralesní izolace. Třetí kmen (Great Andamanese), se nově příchozím snažil přizpůsobit a přijmout nový styl života. Cenou za toto úsilí ale byly infekční nemoci, které během pár desítek let vyhubily naprostou většinu populace. V roce 1850 existovalo asi 6000 příslušníků kmene, v roce 1900 už jen 600 a v 60. letech minulého století pouhých 19.

Analýza záznamů, které pořídili koloniální lékaři a výzkumníci, ukázala, že od roku 1847 do roku 1927 se průměrná výška mužů snižovala tempem 4,7 cm za 100 let. U dalších dvou kmenů, které byly od kolonistů izolovány a jejich úmrtnost se nijak významně nezvýšila, zůstala výška stejná jako v dobách před příchodem Angličanů.

Výsledky studie zveřejnil časopis Current Anthropology.

Martina Otčenášková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme