Zaměstnavatelé se zdráhají přijímat neslyšící. Přesvědčit je chce Tichá kavárna v Praze

Neslyšící mají problém s uplatněním na trhu práce. Zaměstnavatelé je nechtějí přijmout kvůli jazykové bariéře, v Praze tak většinou pracují na podřadných postech. Agentura pro neslyšící se snaží ukázat, že komunikovat lze i neverbálně. V Tiché kavárně na Ládví proto pracují neslyšící číšníci.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Kavárna | Foto: Standa Soukup

U malého baru visí velká tabule s nabídkou, ochutnat je možné i domácí zákusky. Na dva neslyšící pracovníky ale nemá smysl volat.

„Normálně jako kdekoliv jinde si sednete, přiběhne barman a dá vám takový kolík, který je červenozelený. Když už si tedy náš zákazník něco vybere, jednoduše zvedne kolík a postaví ho zelenou barvou nahoru,“ vysvětluje provozní Tiché kavárny Peter Harmoňoš.

Přehrát

00:00 / 00:00

Redaktorka Magdalena Medková navštívila Tichou kavárnu

Zelená barva je pro neslyšícího signál, že má zákazník vybráno. Naopak červená značí, že host chce zaplatit.

Objednat si kávu u neslyšícího není žádná věda, po ruce je navíc menu. Hlavním smyslem celého projektu je ukázat lidem, že komunikovat se dá i neverbálně.

„Hledáme pro neslyšící práci a snažíme se přesvědčit zaměstnavatele, aby jim opravdu dali šanci. Tak jsme si řekli, že jim to i ukážeme – na prostředí, kde si to málokdo dovede představit,“ říká ředitelka občanského sdružení APPN Marie Horáková.

Strach z neznáma

Inspirace přišla ze zahraničí, kde je tato metoda začleňování poměrně rozšířená. Na pozici obsluhy v tuto chvíli pracují čtyři lidé.

„Oni tu práci tady mají rádi, protože když si představíte, že strávíte v práci třetinu života, tak ta se skládá nejenom z práce jako takové, ale i z komunikace s kolegy a podobně. A to jsme jim vytvořili, mají úplně bezbariérové prostředí, s kolegy komunikují znakovým jazykem,“ dodává Horáková.

Odhaduje se, že v Praze žije asi 100 tisíc neslyšících, z toho 40 procent je nezaměstnaných. Firmy nejsou takovým uchazečům příliš otevřené. Podle Horákové za to může především strach z neznáma.

„Co vidíme jako největší překážku, je tam neznalost lidí. Často si člověk neanalyzuje třeba pracovní pozici z pohledu toho, jestli opravdu je potřeba telefonovat nebo jak často s tím člověkem musím probírat ten úkol,“ uvažuje.

Zákazníci kavárny si nicméně na tichou obsluhu zvykli poměrně rychle.

Magdaléna Medková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme