Ženy k MDŽ zase dostávají karafiáty. Lidé je kupují z recese i nostalgie
Karafiáty s asparagusem se vrátily do květinářství. Někteří muži je dávají ženám k Mezinárodnímu dni žen z recese, jiní z nostalgie. Sametová revoluce svátek málem poslala do propadliště dějin. Nakonec ale přežil a i když spousta lidí dává přednost květnovému Dni matek, MDŽ své příznivce neztratilo.
Na scénu se vrátily i tradiční karafiáty - jediné květiny, které socialistické Československo dokázalo v požadovaném množství vypěstovat.
„Karafiát se hodně pěstoval ve skleníku. Takže i v našich podmínkách se mohl používat k řezu například pro prodej na MDŽ,“ vysvětlil Josef Vykročil ze zahradnictví v Hrnčířích.
Dnešnímu MDŽ a postavení žen v české společnosti se věnovala socioložka a publicistka Jiřina Šiklová
V posledních letech se podle něj karafiát s tradičním asparagusem vrací do květinářství. Zákazníci ho na MDŽ kupují z recese i z nostalgie.
„Červený karafiát teď je hitem, ale během roku ho prodáme minimálně,“ dodal.
Květiny slibují 8. března ženám i leckteré restaurace, které k MDŽ pro ně a jejich doprovod připravily speciální menu. Najdou na něm třeba ryby, saláty i dorty.
Mezinárodní den žen je na Slovensku oblíbený, slaví ho i politici
Číst článek
Mezinárodní den žen se slaví jako připomínka protestu s názvem „Chléb a růže“, kdy newyorské švadleny vyšly 8. března 1908 do ulic s požadavkem na volební právo pro ženy, lepší pracovní podmínky a zákaz dětské práce. OSN uznala 8. březen jako oficiální svátek až v roce 1975.
Postavení MDŽ měnil čas
MDŽ po první světové válce zatlačil do pozadí Den matek. V Československu se, a to vždy druhou neděli v květnu, slavil od roku 1923 na popud Alice Masarykové.
Mezinárodní den žen se slaví jako připomínka protestu s názvem „Chléb a růže“, kdy newyorské švadleny vyšly 8. března 1908 do ulic s požadavkem na volební právo pro ženy, lepší pracovní podmínky a zákaz dětské práce. Již záhy se k tomuto odkazu přihlásily četné státy světa, OSN však uznala 8. březen jako oficiální svátek až v roce 1975. Tento svátek měl často politický či feministický rozměr, a proto i vztah samotných žen k němu nebývá úplně jednoznačný.
Za totality byl naopak MDŽ jeden z nejokázalejších svátků, patřily k němu velkolepé podnikové večírky i slavnostní přijetí delegací žen na Pražském hradě nejvyššími představiteli KSČ a státu.
Po listopadové revoluci spousta lidí MDŽ odvrhla jako jeden ze symbolů komunistického režimu, podobně jako třeba spartakiády.
„Naše ženy mají po stránce právní naprosto dobré a výborné postavení,“ řekla k situaci v české společnosti socioložka Jiřina Šiklová. „To po stránce právní můžete zajistit.“
„Rozlišujme otázku právní a otázku reality. Ženy často musí stačit obojí: rodinu a práci. A to je i důvod, proč neaspirují na vysoká postavení.“
