Ženy upozorňovaly na prevenci před rakovinou prsu plaváním v bazénu
Oblékly plavky, koupací čepice a vyrazily do bazénu bojovat s rakovinou. Takový program si na dnešní dopoledne naplánovala dvacítka žen z třineckého klubu Marie, které spojuje fakt, že se během svého života musely vyrovnat s nádorem v prsu. Dnes už mají nejhorší za sebou, ale své zkušenosti si nechtějí nechat pro sebe. Proto se zapojily do celorepublikové osvětové kampaně - štafety ‚Plaveme prsa‘.
„Ne, nejdřív se zaregistrujete, pak to přeplavete a pak můžete přijít a my vám vysvětlíme, jak se dělá samovyšetřování prsu,“ navádí všechny nově příchozí Vlasta Rajcová. Vedle ní leží na stolku stoh letáků a silikonové poprsí. Na něm ženám názorně ukazuje, jak vypadá taková bulka. „Krouživými pohyby. Dokola přejet celé prso,“ ukazuje.
Energická devětapadesátice ví o čem mluví. Rakovinu jí našli náhodou před 8 lety. „Dokonce jsem si vůbec nepřišla na žádnou bulku. Jenom tím, že mě v padesáti letech odeslala gynekoložka na mamograf, kde mi zjistili, že mám nějaký problém. Pak mě odeslali do Jičína, kde potvrdili, že mám rakovinu. Tudíž celé prso odebrat a dneska jsem tady, už je to osm let,“ děkuje Vlastě Šárka z Českého Těšína a odnáší si s sebou informační letáček.
„Určitě je dobrá věc si samovyšetření provést. Občas se prohmatám, ale ne tak důkladně, jak mi to teď bylo prezentováno. Určitě je to dobře,“ podotýká žena. Laxní přístup nebo strach. To bývají obvyklé příčiny, proč ženy přicházejí k lékaři pozdě a nevyhnou se tak radikálnějším zákrokům. Nepříjemnou diagnózu přitom každoročně slyší přes 7 tisíc Češek.
„Dřív to bylo tabu. Když někdo pronesl slovo rakovina, tak z toho všichni byli špatní. Teď si myslím, že už je to pro veřejnost známější a že i ženy na prohlídky chodí častěji,“ říká cestou k bazénu jedna z organizátorek Anna Gavendová. Kromě osvěty má ale akce podpořit také ženy po zákroku.
„Je to také o tom, že žena shodí stud a je schopná si obléknout plavky a jít do vody. Protože ze začátku s tím mají ženy problém. Myslí si, že to na nich každý pozná,“ vysvětluje Gavendová.
Bát se ale není proč. Rozhlížím se kolem sebe a opravdu si netroufnu říct, kdo z žen už má s nemocí zkušenost. A nepoznám to ani u dalších členek štafety Moniky a Věry. „Zúčastnily jsme se proto, abychom podpořily především boj proti rakovině. Aby s tím ženy skutečně něco už dělaly,“ dodávají.
