Nabucco je důležitým symbolem, tvrdí komentátor Economistu
Evropská komise nechce, aby Polsko uzavřelo dlouhodobý kontrakt s ruskou energetickou firmou Gazprom. Z jednání komisaře Günthera Oettingera ve Varšavě vyplynula dohoda, že Polsko a Rusko musí sjednat nový kontrakt. A ten by lépe vyhovoval evropské energetické legislativě, která se snaží oddělit výrobu a distribuci.
Na mezinárodní konferenci Forum 2000, o tom přednášel Edward Lucas, komentátor vlivného týdeníku Economist, který se problematikou energetické bezpečnosti a také vztahem střední Evropy k Rusku zabývá už přes 20 let. Martina Mašková z Rádia Česko se ho zeptala, jak postup Bruselu v této věci hodnotí:
„Je to velmi vítané gesto, které svědčí o tom, že Evropská unie začala brát vážně svou roli v oblasti energetické bezpečnosti. A to je logické. Spokojena s polským kontraktem s Gazpromem může být jen tehdy, když by byl transparentní. Gazprom nemůže mít monopol v Evropské unii. To by šlo proti duchu i liteře konceptu energetické liberalizace v EU, které má zefektivnit dodávky.“
„Takže je dobře, že i v Polsku zvítězily argumenty stoupenců tohoto konceptu, zvláště polského ministerstva zahraničí nad plynařskou lobby, která si od tohoto kontraktu slibovala okamžitý a rychlý zisk, a nebrala v potaz jeho dlouhodobé důsledky.“
Vyslovil jste podezření, že peníze z ruských firem obchodujících se zemním plynem můžou sloužit k nelegálním aktivitám, třeba k financování politiků, pochybných think-tanků nebo médií blízkých ruské vládě. Na čem zakládáte tuto svou obavu?
„Tak třeba londýnský zástupce jedné rusko-ukrajinské společnosti obchodující se zemním plynem daroval vysoké částky britské Konzervativní straně. Asi bychom si byli přáli, aby je nepřijala, ale stalo se. A tím v podstatě dodala legitimitu firmě, u níž nechápu, proč vlastně existuje. Když třeba prodává Nizozemsko plyn Británii, nezakládají kvůli tomu zprostředkovatelskou společnost s podivným názvem. Prostě si to navzájem prodají bez prostředníka.“
„V ruském případě může jít o druh penězovodů. Tito zprostředkovatelé pro svou činnost navíc hledají politickou záštitu, což je varovné. Ale vůbec nejhorší je, že nevíme, kdo tyhle společnosti vlastní. Potřebujeme proto zavést v Evropě mnohem přísnější pravidla vlastnictví firem, než jaká platí dnes. Jsou to velcí hráči na trzích členských zemí. Občané, spotřebitelé, mají právo vědět o nich víc, než jen to, že jde třeba o britskou pobočku té které ruské firmy.“
Otázkou ale zůstává, jaké má Evropa alternativy k dodávkám zemního plynu z Ruska. České předsednictví EU prosazovalo plynovod Nabucco. Unie do něj už investovala poměrně dost peněz, ale pak se objevily pochybnosti, zda bude Evropská unie schopná ho úspěšně vybudovat a provozovat. Vy jste jeho příznivcem. Proč?
„Nabucco je jen dílčí součástí celé mozaiky. Ale je velmi důležitý jako symbol. Ukazuje, že Evropané dokážou získat plyn jinými cestami, než z Ruska. A je to dobrý vyjednávací nástroj vůči Rusku. Rusko má v této oblasti nezaslouženě silný vliv a dodává plyn na příliš dlouhé vzdálenosti. A pak máme ještě další zdroje plynu. Technologie získávání stlačeného zemního plynu vede ke snížení cen a dává nám možnost sdílet zemní plyn s Američany.“
„Nabucco se začalo připravovat v době, kdy ceny plynu byly ještě poměrně vysoké. Když tudy vedly dva plynovody a oba ovládlo Rusko, bylo třeba začít budovat třetí. Další věc je úsilí polského a maďarského předsednictví o severojižní napojení plynovodů. Česká republika už nebude muset žít – řečeno v uvozovkách - na energetickém ostrově. Když se k ní nedostane plyn z východu, může přitéci od Jadranu. Systém dodávek bude stát na solidnějších základech a nebude tak zranitelný v případě manipulací ze strany Ruska.“
Platí to, co říkáte, i v situaci, kdy velké země Evropské unie, jako je Německo, Itálie nebo Francie, už podepsaly individuální dlouhodobé smlouvy o dodávkách plynu z Ruska?
„Tyto dlouhodobé plynárenské kontrakty se mnohým pozorovatelům jeví stále víc jako opravdu špatný nápad. Když nastaly potíže s dodávkami, říkaly si tyto státy: ‚Musíme se zásobit na dlouho dopředu. Může to být drahé, Rusové možná budou nepříjemní, ale aspoň si zajistíme plyn na dalších 20 let‘. Ale teď vidí, že by byli udělali lépe, kdyby nepodepsali a zajistili si dodávky jinak.“
„Teď už si mnohé evropské země velmi rozmýšlejí, zda si plyn koupit na mezinárodních trzích nebo z Ruska. Rusové budou propříště svůj plyn prodávat jen těžko, už jen proto, že se chovají tak nepředvídatelně. Ale faktem zůstává, že Rusy prostě mimořádně zajímá energetický sektor v Německu. Zcela jistě v tom můžeme vidět i politické motivy, nebo známky politické manipulace,“ uvedl Edward Lucas v rozhovoru pro Rádio Česko.
