Anders Lumholtz: Zachování eurozóny je stále pravděpodobnější varianta
Záchrana eurozóny se odkládá, nervozita roste. Poté, co Německo a Francie ohlásily, že se zatím nedokázaly shodnout na detailech stabilizačního plánu, tlak na problémové země na periferii měnové unie zas o něco narostl. To se týká zejména Řecka, jehož zadlužení včera zástupci Evropy a Měnového fondu označili za neudržitelné. I proto se množí spekulace o možném odchodu země z eurozóny.
Jak ale Romanu Chlupatému v Kodani řekl ekonom Danske Bank Anders Lumholtz, zachování eurozóny v současné podobě je stále pravděpodobnější varianta.
My pracujeme s několika verzemi toho, jak by se eurozóna mohla rozštěpit. Zaprvé, je možné, že země na periferii, jako je například Řecko, budou v podstatě vyhozeny – a nebo se rozhodnou samy odejít. Zadruhé, některá ze zemí ze samotného jádra eurozóny se může rozhodnout unii opustit. Například v Německu se může stát, že toho prostě lidé budou mít dost. No a zatřetí: pokud některá z klíčových zemí eurozónu opustí, je možné, že se celá unie rozpadne. K čemuž ale hned musím dodat, že je podle nás velmi nepravděpodobné, že se některý z těchto scénářů naplní. Pro zemi by totiž bylo velmi obtížné z eurozóny odejít.
Co tím myslíte?
Neexistují žádná pravidla, na základě kterých by bylo možné zemi vyloučit. No a pokud by chtěla unii opustit dobrovolně, pak by to muselo projít parlamentem. Ještě před tím, než by k tomu došlo, by ale ze země začal ve velkém utíkat kapitál; banky by se dostaly pod tlak a tak dále. A nebo by došlo na referendum, ve kterém by tento tlak hrál také svoji roli.
Přesto mnozí experti tvrdí, že by odchod z eurozóny byl pro Řeky tou nejlepší volbou. Už jen proto, že by mohli oslabit svou měnu a tím posílit konkurenceschopnost. Co vy na to?
Pokud by skutečně odešli z eurozóny tak by nejprve oslabili svou měnu. Řekněme, že by se vrátili k drachmě. A to by zlepšilo jejich konkurenceschopnost. Okamžitě, to je pravda. Teď se totiž snaží o takzvanou vnitřní devalvaci. Snaží se snížit platy a tím svou konkurenceschopnost vylepšit. Ale to je obtížné. A navíc to trvá. Pokud oslabíte svou měnu, pak se vaše schopnost konkurovat na mezinárodních trzích vylepší v podstatě okamžitě. Potíž je v tom, že v takovém případě nikdo vaši měnu nechce. Už v době, kdy se o možnosti oslabení měny mluví, se jí každý vyhýbá. Což znamená odliv kapitálu ze země. I samotní Řekové by se snažili své peníze vyvést ze země, někam do bank v zemích Evropské unie. A proto je prostě obtížné něco podobného udělat.
Řekněme, že by se přesto Řecko rozhodlo eurozónu opustit. A nebo, že ji bude muset opustit. Co by následovalo po úvodním šoku, během kterého by ze země utíkal kapitál?
Řekněme, že by to ustálo. Následoval by velký tlak na růst cen a otázka, kdy opět dojde k oslabení měny. Což připomíná začarovaný kruh. Proto většina zemí, které se v minulosti rozhodly pro devalvaci, nakonec své měny na nějakou silnou měnu navázaly. V mezidobí pak zažívaly velké problémy. Boj s inflací si totiž vyžaduje vysoké úrokové sazby. Čímž se snažím říci, že by Řecko hodně bolelo, i kdyby se rozhodlo eurozónu opustit.
Alternativa, kterou jste sám zmínil, je vnitřní devalvace. To je obtížné, ale třeba Estonsko to zvládlo. Mohlo by i Řecko uspět? A nebo platí, že na to prostě Řekové nemají náturu?
Jde o náročný úkol. Zejména proto, že například v porovnání s Irskem jejich interní devalvace musí být o mnoho větší. A něco podobného můžete udělat buď s pomocí obrovského šoku a nebo budete vše ordinovat postupně. Já si myslím, že v Řecku to bude trvat hodně dlouho. A že to bude bolet. Nakonec to ale podle mě zvládnou. Berte to ale tak, že k sobě posledních 20, 25 let politici a odbory měli velmi blízko. Státní zaměstnanci měli vysoké platy a vůbec se měli velmi dobře. No a my teď Řekům říkáme, že tyto a další chyby, které dělali dvě desítky let, musí napravit. Během jednoho roku a nebo dvou let. Ono to ale trvá déle. Podle Mezinárodního měnového fondu to například může trvat až deset let. Jinými slovy, je to zdlouhavý proces, který si vyžádá hodně času.