Vlasák z iniciativy Za autobusy: Zájezdová doprava skoro nepřežije, nohy nám podráží i slevy na jízdné
Koronavirus tvrdě dopadl na zájezdové dopravce. Zakladatel iniciativy Za autobusy Jiří Vlasák kvůli tomu jednal s ministrem dopravy Karlem Havlíčkem (za ANO), který dopravcům následně slíbil stamilionové kompenzace. „Během schůzky jsme se několikrát pohádali, protože ministr nebyl v problematice zorientovaný,“ popsal v rozhovru pro server iROZHLAS.cz Vlasák. Dotace od ministerstva podle něj dopravce nezachrání.
Jak aktuálně vypadá situace zájezdových dopravců?
V září teď bude taková mini sezona. Zakázky se ale kvůli preventivním opatřením ve školách opět ruší.
Takže hlavní sezona zájezdových dopravců už skončila?
V nepravidelné autobusové dopravě je hlavní vytížení na jaře, kdy jezdí sportovní kluby na zápasy, firmy na školení a školy na různé exkurze a výjezdy. O prázdninách jezdí lidé na dovolenou, ale jen s omezenou částí dopravců, jinak mají školy prázdniny a firmy dovolené. Září probíhá podobně jako jarní sezona. Zima je potom zase průšvih, takže my dopravci jsme přišli o sto procent jara a teď přijdeme i o velkou část zbytku sezony.
Havlíčkova podpora pro dopravce? ‚Pomůže jim jen z malé části problémů,‘ tvrdí zakladatel iniciativy
Číst článek
V rámci iniciativy Za autobusy jste mluvil se stovkami dopravců. Co je pro ně největší problém?
Spousta z nich má leasingy. Není to ale jako u osobních automobilů, kdy se třeba u operativního leasingu domluvíte s leasingovou společností a auto vrátíte, nějak se odprodá. Autobusy stojí čtyřikrát víc než kamion, jsou neskutečně drahé. Leasingová společnost pak, když jako dopravce přijdete a založíte si společnost s ručením omezeným, ne z důvodu toho, že chcete být podvodník, ale je to normální, tak vás stejně pak nechají podepsat směnku na fyzickou osobu.
Když pak diskutující pod články často píšou o tom, že autobusy můžou dopravci vrátit a vykašlat se na to, tak to bohužel není pravda. I rodinná firma, kde otec se synem podnikají dvacet let a snaží se mít dva kvalitní autobusy, tak pokud po pěti letech doplatí leasing, prodají autobus a vezmou si zase jiný, už je tam ale ztráta asi pět milionů. Když se teď nebude rok jezdit, tak oni mají splátku třeba sto tisíc měsíčně, autobus vrátí a než se prodá, tak se stanou dlužníky třeba tří milionů korun. U dvou autobusů je to šest milionů a do smrti už se z toho nedostanou.
Ministr dopravy Karel Havlíček (za ANO) slíbil, že dopravci dostanou za koronavirové období kompenzace. Pomohla vám už předtím vláda?
Žádná pomoc předtím nebyla. Kromě toho nám podráží nohy dotace. Když si představíte vlak od Českých drah nebo od soukromého dopravce, tak nehledě na to, kolik veze pasažérů, mu stát vyplatí dotace a studenti a senioři jezdí za zlomek ceny.
U výjezdových dopravců si služby přímo objednáváte, takže si zavoláte autobus „na míru“ pro padesát nebo šedesát lidí podle toho, kolik máte pasažérů. Za jízdu například na Šumavu a zpátky ale nedostaneme žádné dotace a ještě zaplatíme státu za cestu různé poplatky. To je špatně. Už jsem to ale řešil i s panem premiérem a s ministrem dopravy Karlem Havlíčkem.
Co tedy vaše úterní schůzka s vicepremiérem Havlíčkem přinesla?
Nějaké kompenzace by měly být.
Pan ministr mluvil o tom, že rozdá stamiliony korun. To vám nestačí?
To ale nejsou žádné horentní sumy při počtu dopravců. Když to vztáhneme k ceně autobusu, tak to není pomoc, která by dopravce nějak zachránila, ale pomůže jim to z malé části problémů. Stejně se nakonec budou muset odložit leasingy, protože dotace na autobus od ministerstva dopravcům pokryje jen zhruba tři až čtyři splátky. Z plné nádrže natankované do autobusu jde státu osm tisíc korun, další peníze pak dopravci zaplatí například za silniční daň. Když se nad tím zamyslíte, tak ta částka opravdu není vysoká.
Tuzemští dopravci žádají stát o pomoc, polovině z nich hrozí krach. Krize v oboru potrvá i na podzim
Číst článek
Dopravci z devadesáti procent celé jaro, kdy měli něco vydělat, stáli. Bude to velká katastrofa a opravdu z toho budou osobní bankroty. Já jsem mluvil se zástupci stovek firem, takže vím, jak jsou na tom špatně.
Pan ministr Havlíček je bohužel extrémně zaneprázdněný, mně ho bylo až lidsky líto. Během schůzky jsme se však několikrát pohádali, protože nebyl v problematice zorientovaný. Říkal mi třeba, ať se podíváme na to, jak špatně na tom jsou cestovní kanceláře. Říkal jsem mu ale, že to vím, protože jsem majitel první cestovní kanceláře, která kvůli koronaviru zkrachovala. Přesto tvrdím, že zájezdoví dopravci jsou na tom úplně nejhůř.
Proč myslíte, že jsou na tom hůře autobusoví dopravci než cestovky? Řada kanceláří už musela ukončit činnost, jak jste sám řekl.
Protože cestovku prostě zavřete, i když třeba někde dlužíte peníze za hotely a další služby. Jako dopravci vám ale stojí autobusy na dvoře a stále za ně musíte platit velké množství poplatků.
Bavili jste se s panem ministrem o konkrétním nastavení pomoci?
To je úkol lidí na ministerstvu. Já jen doufám, že se to nastaví tak, že se pomůže hlavně malým firmám.
Na kurzarbeit se Antivirus změní nejpozději v říjnu, řekl Havlíček. Chce motivovat lidi chodící do práce
Číst článek
Malí dopravci mají často starší autobusy. I na ty ministerstvo myslí? Například jeden z dopravců – Pavel Rulc – mi totiž říkal, že má strach, že na tu pomoc nedosáhne kvůli tomu, že má starší autobusy.
Nechtěli pomoc. Ale jsem v kontaktu i s dopravci, kteří jezdí jen pro školy. Ti samozřejmě nevydělají na to, aby si pořídili autobus za miliony. Neexistuje dopravce, který by se čtyřmi novými autobusy vozil školy a sportovní kluby. Na vesnici není navíc taková koncentrace zájemců. Trval jsem tedy na tom, aby to bylo i pro autobusy (ekologické třídy) Euro 2 a Euro 3, takže zhruba pro dvacet let stará vozidla. Kompenzace pro tyto starší autobusy má ale být zhruba dvanáctkrát nižší než příspěvek na nové autobusy. Je to na provoz a na případné financování odstavení, protože po něm musíte autobus znova přihlásit a to něco stojí.
Bohužel jsme se ale na ministerstvu nedostali k dalším věcem. Autobusy třeba několik měsíců stály, teď v září začnou jezdit a do jara budou stát. Jsou to složitá vozidla, na kterých kvůli tomu vznikají škody a může to ohrozit i pasažéry. Chtěl jsem ale řešit i převozní značky, aby se mohly udělat servisní udržovací jízdy. To vše musíme do budoucna řešit a já se nevzdám, dokud se nesníží alespoň daň z přidané hodnoty.
A to by vám pomohlo?
Normálně by to fungovalo tak, že by si škola na výlet třeba do Tábora vzala soukromý autobus. Má ale slevu na jízdné linkovým autobusem, které navíc mají jen desetiprocentní daň a ve volném čase můžou jezdit i zájezdovou dopravu. Neplatí navíc silniční daň
Když vezmeme v potaz tyto věci, tak nám škola zavolá, učitelka řekne, že loni jeli linkou, ale tři hodiny čekali na autobus, pak se tam nevešli a platili za dítě dvacet korun, ale my po nich chceme za jedno dítě stovku. Na to nám pak odpoví, že jsme zloději. Tak jí řekneme, že jsme speciální doprava, autobus představíme před školu a děti přivezeme až k muzeu. Musíme si navíc nastudovat trasu, jestli se tam dostaneme. A učitelka nám řekne, že jsme se zbláznili a jestli to nemůžeme udělat alespoň bez DPH. Pak to dopadne tak, že buď jedou s někým, kdo to udělá na černo, nebo linkou. Takhle to funguje už roky, ale teď přišel ještě virus. Dopravci, se kterými jsem mluvil, popisují úplně stejnou situaci. Vypadá to, že zájezdová doprava skoro nepřežije.
