Budoucnost eurozóny vidím ve fiskální unii, říká ekonom Saxo Bank
Summit evropských politických špiček je za dveřmi, nervozita by se dala krájet. Už včera došlo ke zrušení zasedání ministrů financí, které mělo summitu předcházet. Následně se objevila informace, že Němci odmítají vyzvat Evropskou centrální banku, aby nakupovala dluhopisy problémových zemí. To přitom bylo v návrhu smlouvy, o které se dnes bude jednat. Podle konzultanta Saxo Bank Nicka Beecrofta ale k nějakému kompromisu EU dospěje.
Je možné, že Evropané nic nenabídnou?
Určitě nám ve středu něco řeknou. Nečekám, že dojde k dalšímu odkladu, to by bylo nemístné. Myslím si tak, že oznámí vcelku přesvědčivý kompromis, který do jisté míry vyřeší spory mezi Francií a Německem. Ty se hádají o to, jak navýšit prostředky v Evropském fondu finanční stability. Což je teď to nejdůležitější.
Roman Chlupatý se zeptal konzultanta Saxo Bank Nicka Beecrofta, jak se na summit Evropské unie dívají v jednom z globálních finančních center, londýnské City
Na tom, jak moc potřebují banky posílit, se politici vesměs shodují – mluví se o zhruba 110 miliardách eur. Co se Řecka týče, je třeba zemi prominout nějakých 50 až 60 procent dluhu. S čímž už také většina souhlasí. Skutečnou překážkou je tedy spor mezi Francií a Německem o to, jak znásobit sílu a efektivitu fondu. Do středy ale podle mě dosáhnou jistého kompromisu.
Je možné, že kancléřka Angela Merkelová a prezident Nicolas Sarkozy nenajdou společnou řeč? Prostě proto, že je situace v Německu a ve Francii diametrálně odlišná?
Vidím to tak, že se ve středu skutečně něčeho dočkáme. A to, co jsem popsal, je asi to nejlepší, co si můžeme přát. Druhou nejlepší variantou by bylo přiznání, že se prostě Evropané na tom, jak posílit fond, nedokážou dohodnout. A že proto potřebují pomoc Mezinárodního měnového fondu a různých státních investičních fondů.
Předpokládám, že v posledních dnech Evropané hodně komunikovali s členy skupiny G20 a jsou připraveni, pokud to bude třeba, je na summitu 3. a 4. listopadu požádat o pomoc. Politicko-hospodářská situace se přitom podle mě změnila natolik, že by tito hráči byli ochotni pomoct.
Vycházejme tedy z toho, že Evropané nabídnou rekapitalizaci bank, odepsání části řeckého dluhu a posílení fondu stability. K tomu budou mít podporu G20. Uklidní to trhy?
Myslím, že na jakési filosofické úrovni je možné tvrdit, že stále něco chybí. Čímž mám na mysli to, že jediným skutečným řešením je fiskální unie. A to se nám vrátí jako bumerang. Možná dva měsíce po listopadovém summitu G20. Možná to bude až za půl roku. Ale nakonec bude eurozóna tlačena k tomu, aby se přeměnila v řádnou fiskální unii.
To by v praxi znamenalo, že se vlády vzdají části své suverenity. Daňovou politiku i to, kolik země utratí, by kontroloval a často také řídil Brusel. To bude zřejmě dominantní téma všech diskuzí v první čtvrtině roku 2012. No a buď to vyjde, a nebo eurozóna zkolabuje.
Na závěr zpět k dnešnímu summitu. Představme si, že z něj nic hmatatelného nevzejde. Co by následovalo?
Už z definice se Merkelová a Sarkozy nepostaví a neřeknou: nezvládáme se dohodnout, je lepší se prostě vzdát. Objevily by se alespoň nějaké sliby. Ale představme si, že nikoho nepřesvědčí a lidé nabudou pocit, že jsme ve slepé ulici. Evropa není schopná se na ničem dohodnout a G20 jí proto nijak nepomůže.
Obavy na trhu by prudce narostly a následoval by poměrně strmý pád akciových indexů. S&P by mohl během dvou tří týdnů propadnout o 5 až 10 procent. Podle mě je ale jen velmi malá pravděpodobnost, že se něco takového stane. Řekl bych, že je deseti až dvacetiprocentní šance, že se tento velmi špatný scénář naplní.
