Ekonomika chodila deset let o berlích. Jestli kost srostla, brzy zjistíme, říká Tomáš Sedláček

Česká národní banka v srpnu dále zvýšila úrokové sazby, aby snížila pokračující inflační tlaky. Jsou už pro naše hospodářství nebezpečné? Potřebujeme naše hospodářství vůbec brzdit? Nejen o tom hovořil v pořadu Leonardo Plus ekonom Tomáš Sedláček.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tomáš Sedláček | Zdroj: Fotobanka Profimedia

„Lidstvo zatím nikdy neprodělalo tak dlouhou dobu nízko udržovaných úrokových sazeb,“ připomněl ekonom. „Od zavedení nulové úrokové sazby uběhlo deset let. Na jejich změnu bude ekonomika reagovat negativně, i když se vlastně vrací do původního stavu.“

Sedláček prý kolegům v České národní bance nezávidí. „Ale na druhou stranu nečekám, že by nějaký problém bouchl v České republice, spíš to bouchne v jiných zemích a budeme to muset také řešit, protože ekonomiky jsou dnes provázané.“

Banka sice může trh trochu korigovat, ale nemůže dlouhou dobu stát proti němu, připomněl expert. „A Česká národní banka má jednom jeden cíl: hlídat inflaci a držet ji kolem dvou procent.“

‚Migrace je vždy ekonomickým požehnáním‘

„Naše ekonomika naráží na strop vyjádřený třemi faktory,“ říká Sedláček a pokračuje: „Prvním je nízká úroveň aplikované vzdělanosti. Dnes má největší šanci získat práci ten s nejnižším vzděláním, kdy podle statistik na jednoho člověka čeká až 10 pracovních míst. U doktorandů nebo vysoce vzdělaných lidí je to naopak.“

Druhým problémem je mentální uzavřenost naší ekonomiky. „Je třeba uklidnit národ, že vln, kdy na nás doslova tekly hordy migrantů a cizinců, máme za sebou už několik. Příkladem mohou být lidé z válečné Jugoslávie.“

„Na nulové sazby si zvykli bankéři a podnikatelé. Investice, které vypadají úplně skvěle za blahodárných podmínek nulových úrokových sazeb centrální banky, už tak zajímavě nevypadají, když se úroky zvednou.“

Tomáš Sedláček

To samé se opakovalo nejen s Ukrajinou, ale dalším příkladem mohou být i vietnamští spoluobčané. „Ti navíc pochází z úplně odlišné kultury. Přesto nám žádná ze zmíněných skupin neudělala žádný problém, a naopak naší republice pomohla.“

„Když si přečtete prohlášení člověka, který je dnes prezidentem, tak když byl ve vládě ve funkci premiéra, běžence vítal. Každý si může dohledat, jak musíme otevřít náruč a jak je to pro nás výhodné. Teď se z nepochopitelných důvodů přidal k těm, kteří si nasazují ideologické klapky na oči.“

Vysoká přidaná hodnota

Třetím problémem české ekonomiky je, že nedokáže přidávat vysokou hodnotu. „Tedy ten, kdo věc vyrobí, má nakonec peněz nejméně.“

„Dnes není problém něco vyrobit, ale problém je to prodat... A my umíme věci vyrábět, ale ještě se nedokážeme dostat na vyšší úrovně řetězce.“

Ale ekonomicky mnohem výhodnější je pozice, kdy se obchoduje s výrobky někoho jiného. „Třeba tím, že je designujete nebo jste jinak blíž zákazníkovi. To se podařilo třeba v Dánsku. Tam mají extrémně vysoké platy a vysoce úspěšnou ekonomiku.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Ekonom Tomáš Sedláček o zvyšování sazeb Českou národní bankou

„Nepoměr toho, co produkujeme, a toho, co za to dostáváme zaplaceno, je nejvyšší v Evropě. Naopak Dánsko a Francie dostávají vyšší mzdu, než by odpovídalo jejich hrubému domácímu produktu.“

Proto by českým cílem mělo být přivést z ciziny co nejvíce výrobků s nízkou přidanou hodnotou. „Třeba kulatinu, tady z ní udělat mobilní telefon, designovou židli nebo hudební nástroj... A ty potom vyvézt.“

Chybí ochota si pomáhat

„Jestli má někdo pocit, že se světová ekonomika poučila z krize před deseti lety, tak máme dnes dvojnásobný státní dluh. Krize se přelepila flastrem, takže se vyléčily dopady, ale ne příčiny.“

„Pokud by krize o rozměrech té, která přišla před deseti lety, nastala teď, tak by dopadla na chudší a střední třídu. Zřejmě by jistě došlo k bankrotu i větších států, než je Řecko.“

Tomáš Sedláček

Kdyby skutečně krize přišla, byly by dnes dopady mnohem horší. „Stát si už dnes nemůže tak štědře pustit žilou, protože sám té krve moc nemá, jak vidíme na příkladu Řecka, Itálie a Španělska, ale také USA, které mnohokrát porušily vlastní závazek, že si nebudou půjčovat nad jistý strop.“

Také vůle spolupracovat a pomáhat si vzájemně je prý v současnosti mezi národy mnohem nižší, než byla před deseti lety. „Dnes jsme rozhádaní, americký prezident Donald Trump dokonce Evropu označil za nepřátele.“

„Západní hospodářství posledních deset let jako by chodilo o berlích. A teď je čas berle pomalu vrátit. Jestli je ta kost srostlá, je těžko říct. Zatím to vypadá dobře, ale ono vše vypadá dobře, než se to začne kazit,“ shrnul Tomáš Sedláček.

Naďa Bělovská, Ondřej Čihák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme