Česká pomoc po Katrině prospěla domorodcům i Praze
Ve Spojených státech si už zítra připomenou výročí, kdy na New Orleans udeřil Hurikán Katrina. Na Kubu a poté na Floridu právě teď přechází hurikán Ernesto, který se chvílemi mění na mohutnou tropickou bouři, ale pak zase sílí. Proto se zpravodaj Českého rozhlasu v Americe Alexandr Pícha zaměřil právě na hurikány i na to, jak je je důležité si v takových situacích pomáhat.
Letošní výročí Kartinu je pro Ameriku hodně významné. Lidé pochopitelně vzpomínají, ale hlavně využívají výročí k účelným akcím. Zástupci na všech úrovních vyhodnocují postup rekonstrukce a plánují nové systémy ochrany. Představitele nejvíce postižených států Lousiana a Mississippi to přivedlo i sem do Washingtonu.
Zajel jsem na jednu takovou konferenci v nadaci Heritage Foundation, abych, jak my rozhlasáci říkáme, odchytil nějaké zvuky. Američané mluví i na takových fórech účelně a stručně, a proto mě překvapilo, když zástupkyně mississippského ministerstva financí Becky Baum ve svém vystoupení zmínila českou pomoc v Mississippi.
Na lékárnu a veřejnou knihovnu jsme tam dali pár set tisíc dolarů, což je pro naši ekonomiku asi úměrné, ale přeci jen o dost méně než šlo ze západních zemí. A hlavně je to kapička v oceánu o hodně více než 100 miliard dolarů, které sem proudí od americké vlády a ze soukromých zdrojů.
Nedalo mi to a odchytil jsem pro zvuk právě reprezentantku státu Mississippi. Když jsem jí řekl, že jsem z Českého rozhlasu, který je v České republice, rozzářila se. Zeptal jsem se jí, jak vůbec ví, že jsme v Mississippi pomáhali, vždyť to ani nešlo přes její ministerstvo.
Odpověděla mi, že byla ve zničeném Biloxi a tam jí to lidé prostě řekli. V Biloxi jsem byl na jaře na reportáži. Stačilo opravdu vlastně málo a mohu potvrdit, že na jihu máme většinou vynikající pověst.
Američané si už zvykli na to, že jsou samostatní. Od nepaměti posílají finanční a materiální pomoc na všechno možné - a zbytek světa už to tak nějak bere jako samozřejmost.
Úplně na jinou úroveň vás ale v Americe dostane, když máte dostatek sebevědomí a velkorysosti a do pomoci druhým se také zapojíte. Každého z nás českých daňových poplatníků to stálo asi jednu korunu českou a padesát haléřů, ale udělalo nám to službu, která se penězi vůbec měřit nedá.
