České firmy se ve Španělsku a Itálii potýkají s jazykovou bariérou i patriotismem
Španělská ekonomika poprvé po dvou letech klesá. Podle analytiků to může být signálem, že se dostává do recese. Podobně je na tom Itálie. Ta je jednou ze 17 zemí, které zaznamenaly za rok 2011 propad v růstu hrubého domácího produktu.
Podle analytiků by se se špatnou ekonomickou situací mohla Itálie potýkat ještě dva roky. Takové zprávy ale české exportéry zatím nevyděsily, jak Rádiu Česko řekla zástupkyně společnosti CzechTrade v Itálii Ivana Trošková:
„Zájem českých firem o Itálii stále přetrvává, existuje celá řada odvětví, kterých se krize v podstatě vůbec nedotkla. Velký úspěch i přes krizi za rok 2011 zaznamenávají stále biopotraviny, biotechnologie, fotovoltaika, a to jsou sektory, do kterých české firmy již historicky dodávají, nebo si v nich udělaly dobré jméno.“
Španělská ekonomika poprvé po dvou letech klesá. Příspěvek Barbory Kreuzerové.
Co se týče Španělska, k mírnému poklesu poptávky po tamním trhu došlo. Příčinou je především pověst Španělska jako dalšího dluhového hříšníka eurozóny.
To ale podle českého zástupce CzechTradu ve Španělsku Petra Pavlíka není úplně spravedlivé:
„Španělsko netrpí zejména veřejným dluhem, o kterém se hodně mluví. To není ten největší problém, ale spíš je to zatížení z minulosti, kdy ta země byla orientována na vnitřní růst. To se teďka mění, španělské firmy exportují, protože ty tradiční sektory jsou především inženýrské služby pro dopravní stavitelství a energetiku, telekomunikace. Tam české firmy často naleznou uplatnění jako subdodavatelé.“
Na italském trhu musí firmy navíc často bojovat s místním patriotismem. Například v oblasti produkce potravin a luxusního zboží si Italové kupují především domácí produkty. To se umocnilo ještě s ekonomickou krizí. Prorazit se ale dá.
„Umí ocenit kvalitní výrobek a umí ho přijmout za svůj, i když pochází z jiné země a jsou velmi nakloněni inovacím, rádi testují novinky,“ prozrazuje Ivana Trošková
Na španělském trhu se české firmy dokázaly v minulosti prosadit v oblasti strojírenství, automobilového průmyslu nebo sklářství. Dnes je možné španělský trh vnímat i jako bránu do dalších zemí, jako jsou například Brazílie, Mexiko nebo Rusko. České firmy se tak mohou dostat k projektům ozvoje železniční sítě nebo stavby letišť a přístavů.
„Tyto příležitosti se většinou naplňují přes firmy, které mají centrálu přímo v Madridu a dynamika vývoje je v podstatě shodná: Španělské firmy míří ven, české firmy mohou být dobří subdodavatelé v těch zemích, kde mají třeba z minula reference, ale samy tam na ně nemohou navázat,“ vypočítává Petr Pavlík.
Obě země, jak Itálie tak Španělsko, jsou trhy Evropské unie. Právě proti přílišné orientaci právě na unijní trhy ale nyní vystupuje ministerstvo průmyslu a obchodu, které českým firmám doporučuje expanzi do Jižní Ameriky. Od expanze na tyto trhy mohou investory zrazovat také jiné překážky, třeba jazyková bariéra. Italové i Španělové vyžadují většinou jednání v národních jazycích.
„Například jeden z nejsložitějších daňových systémů na světě je právě ten italský, který je doplněný neprůhlednou, nesrozumitelnou alternativou, což také není úplně nejpříjemnější záležitost. V poslední době se přidala jako velká a podstatná bariéra platební morálka firem, která může znepříjemňovat obchod v Itálii, a rodící se úkazy insolvence některých italských partnerů,“ popisuje komplikace Ivana Trošková.
Zda bude o španělské a italské trhy u českých expandujících společností zájem, se odvíjí především od situace v eurozóně. Zde ale zatím stále čekáme, jak se k problematickým škrtům v rozpočtu a smlouvě se soukromými věřiteli postaví Řecko.
Právě to bude totiž pro následující měsíce nejpodstatnější.
