Hledá se krejčí, značka: ihned. Česku chybí šičky, školy kvůli nezájmu zavírají obory
Krejčovské řemeslo se z Česka vytrácí. Dokazují to statistiky Národního ústavu pro vzdělávání. Zatímco ještě před deseti lety obor dokončilo přes čtyři sta studentů, loni jich nebylo ani třicet. Dříve vyučená generace krejčích navíc postupně odchází do penze. Na pracovních pozicích ji ale nemá kdo nahradit. Ohrožená je proto nejen výroba běžné konfekce, ale taky třeba divadelních kostýmů.
K šicímu stroji usedá Ivana Polášková už přes dvacet let. Krátce po studiu krejčovství se pustila do podnikání a založila si vlastní salon. Během jediného týdne zvládne ušít až dvanáct kusů oblečení. Práci jí urychlují i nové stroje.
Vystudovaných krejčích v Česku výrazně ubývá. Ještě před patnácti lety do oboru nastoupilo přes tisíc žáků, loni už jich bylo jen kolem čtyřiceti.
„Určitě technologie – co se týče třeba fixace látek, i ty stroje jdou dopředu. Takže spoustu strojů se nám vyměnilo a máme teď na určité látky nové. Jde to dopředu všechno. Co se týče klasické krejčoviny, tak asi by to mělo zůstat to ruční šití,“ myslí si Polášková.
Podle ní zájem lidí o šití na zakázku v posledních dvou letech výrazně roste. Objednávky ale musí často odmítat. Chybí jí totiž pracovníci.
„Celý loňský rok jsme hledali do týmu kolegyni, ale bez šance. Já jsem z našeho týmu nejmladší, kolegyním je přes padesát, takže si říkám; ještě 5 až 10 let se mnou budou, ale pak budu zoufalá. Protože se fakt teď nedá sehnat,“ vysvětluje Radiožurnálu Polášková.
Zavřené obory
Studium krejčovství totiž žáky příliš neláká. To potvrzuje třeba Integrovaná střední škola živnostenská v Plzni. Kvůli nízké poptávce má obor zavřený už více než šest let.
„Každý rok má zájem o studium přibližně pět žáků a v tomto počtu prostě třídu otevřít ani nemůžeme. Za pár let nebude mít kdo šít například divadelní nebo filmové kostýmy. V modních salonech budou muset jejich nápady zpracovávat zahraniční krejčí nebo švadleny. Jak tomu v mnoha případech už bohužel je,“ vysvětluje Radiožurnálu zástupce školy Jiří Kizman.
Úpadek krejčovství vnímá i majitel módního domu Ladislav Blažek. Pro jeho oděvní firmu pracuje zhruba 70 krejčích. Bez nich by nové kolekce nemohly vzniknout.
„My si připravujeme kolekce sami a v tom triu – designér, modelová krejčí a technolog nebo oděvní konstruktér – nemůže bez spolupráce vzniknout žádná dobrá kolekce. Na každé prodejně v Čechách a na Slovensku máme krejčovství. Mladá generace o to nemá příliš zájem. Celý oděvní průmysl v zásadě odešel. Začínáme cítit, že to pro nás může být problém. Myslím si, že za deset let nebudeme mít zaměstnance kde nabírat,“ říká Radiožurnálu Blažek.
Úpadek z konce 90. let
Novou sílu shání taky další české podniky. Třeba výrobce oblečení UAX hledá kromě krejčích i švadleny. Zájemcům nabízí nástupní mzdu 15 tisíc korun. Taková odměna je přitom v oboru běžná – podle Informačního systému o průměrném výdělku dostávají švadleny a šičky v průměru necelých 16 tisíc hrubého, tedy jen něco málo přes polovinu celostátní průměrné mzdy.
I to je důvod, proč obor studenty neláká. Podle Martina Úlovce z Národního ústavu pro vzdělávání se na dnešní situaci podepsal úpadek oděvnictví z konce 90. let, kdy domácí zboží převálcoval levný asijský dovoz a řada firem z trhu odešla.
„Ještě v roce 2003 vstoupilo do prvního ročníku obor krejčí přes 1000 žáků. Ten podíl absolventů následně převyšoval podíl pracovníků v textilním průmyslu a oděvnictví. Čímž se uplatnitelnost nebo šance na uplatnění rapidně snížila a čerství absolventi, kteří vstupovali na trh, se stávali nadbytečnými,“ dodává Úlovec.
Zatímco ještě v roce 2003 obor krejčí nabízelo skoro 90 škol, dnes ho v Česku vyučuje jen čtrnáct škol. Zájem studentů se tak přesunul hlavně k uměleckých oborům – jako je třeba návrhářství nebo textilní výtvarnictví. Oděvnictví a textilní výroba ale nejsou jedinými obory, které hlásí propad studentů. Podle analýzy Asociace malých a středních podniků a živnostníků klesá zájem taky o nábytkářství – a to hlavně o truhlářství a čalounictví.
