Česku chybí lidský kapitál. Musíme se naučit udržet naše talenty a lákat i zahraniční, radí analytička

Česko se v indexu prosperity a finančního zdraví, který srovnává země Evropské unie, meziročně propadlo z 13. na 15. místo. Nejlépe si vede Švédsko, na opačném konci žebříčku je naopak Řecko. O nedostatcích české ekonomiky a změnách potřebných k jejímu oživení mluvila v pořadu Radiožurnálu Život k nezaplacení analytička Českého rozhlasu Jana Klímová.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jana Klímová

Jana Klímová | Foto: Matěj Skalický | Zdroj: Český rozhlas

V indexu prosperity a finančního zdraví se píše, že nejzásadnějším problémem české ekonomiky je nízká přidaná hodnota. Dá se tahle nízká přidaná hodnota nějak rychle a trvale zvýšit?
Tak nevím, jestli rychle, je to takové relativní, je to běh na dlouhou trať, ale určitě dá. Logicky vyšší přidaná hodnota přichází s určitou znalostní ekonomikou a výrobou. S konečnými výrobky, produkty a s vyšší cenou.

Přehrát

00:00 / 00:00

Zvyšování přidané hodnoty je běh na dlouhou trať. Velkou část naší subdodavatelské ekonomiky jen tak zrušit nemůžeme, říká ekonomka Jana Klímová

Například podle ekonoma Davida Navrátila z výzkumného týmu České spořitelny takový dlouhodobý růst, který bychom v ekonomice chtěli, přináší z největší části, ze 45 procent, inovace a ze čtvrtiny třeba lidský kapitál.

Jenomže právě obě tyhle oblasti jsou tím, v čem má Česko rezervy a to poměrně dost velké. Nefunguje tady dobře přenos výsledků vědy a výzkumu do praxe a také jsou všeobecně známé nedostatky ohledně vzdělávání. Přeci jenom 21. století má jiné nároky, než to, co je takový český průměr.

Co se týče lidského kapitálu, jde o to otevřít se novým talentům. Jak domácím, aby například neodcházeli nadaní lidé ven, tak i zahraničním. Aby k nám mohly chodit pracovat ty nejlepší mozky a nemusely třeba rok čekat na pracovní povolení a podobně. A nebo aby u nás rovnou mohly studovat a pak tady zůstat.

A ještě jedna zajímavost ke vzdělávání ze zmíněného indexu. Máme čtvrtý nejmenší podíl lidí do 35 let s vysokoškolským vzděláním v celé Evropské unii. A skoro čtyři procenta mladých lidí v průměru za celé Česko nedokončí základní školu, což je opravdu smutné.

Na řadu z těchto věcí upozorňují například i členové Národní ekonomické rady vlády, ale také mnozí osvícení podnikatelé v České republice. Například majitel Wikov Industry a zároveň ambasador takzvané druhé ekonomické transformace Martin Wichterle říká, že musíme projít transformací k vlastním produktům a službám. Je tohle jediná cesta?
Asi ne jediná, ale určitě je důležitá, protože cílem je navýšit podíl vlastních značek či služeb nebo zkompletovat celý dodavatelský řetězec ve zpracovatelském průmyslu až po konečný výrobek, který pak sami můžeme prodávat, určovat si cenovou politiku a tak.

Další věcí je vytvoření podmínek, aby u nás vznikalo více úspěšných startupů. Hlavní je, aby tady vydržely a když už se trošku rozjedou, tak neodcházely ven a dále vše budovaly tady. Kdysi u nás pro zajímost vznikl Avast, úspěšným startupem je také třeba Rohlík nebo Zásilkovna.

Máme potřebu hledat střední cestu a nevyčnívat, ale proč nebýt ambiciózní, říká ekonomka

Číst článek

Ale přeci jenom je počet takovýchto nadějných podniků v Česku ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie dost malý. Podnikatelé sami často mluví třeba o tom, že by Česko potřebovalo něco jako Skype, což je mimochodem startup, který vznikl v Estonsku, anebo dánský gigant Novo Nordisk, což je taky původně startup.

Důležité samozřejmě je, že nemůžeme úplně zrušit tu velkou část naší subdodavatelské ekonomiky, tedy že zkrátka dodáváme větším firmám, často zahraničním. Ale i tady se dá leccos dělat, například zlepšit produktivitu těchto firem třeba větším zapojením robotů.

To je mimochodem další údaj z indexu prosperity a finančího zdraví, který mě zaujal. Jsme tady na desátém místě, pokud je o počet robotů na deset tisíc lidí v dané zemi, což není tak špatné v rámci EU, je to třeba 189. Ale pro srovnání třeba Německo, na které často nahlížíme, že teď zkomírá, tak to má 415 robotů na ten počet lidí a Jižní Korea přes tisíc. Takže tohle je taky určitě cesta, kudy se dá jít.

Jan Pokorný Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme