Český sociální systém se zhroutil. V tučných letech to zatím není vidět, soudí David Klimeš
Česko potřebuje zásadní reformy důchodů, zdravotnictví i školství. Před volbami ale strany nabízejí buďto dlouhodobé vize, nebo drobné změny typu nižšího DPH na řezané květiny. „Strany by pro začátek musely mít odvahu říci, že se vyčerpal současný ekonomický model, který zde fungoval poslední čtvrtstoletí. Všichni chceme vyšší mzdy, k tomu ovšem potřebujeme jinou ekonomiku, ale také jiné daně a sociální systém,“ upozorňuje analytik David Klimeš.
Potřebu reforem ukazuje na příkladu zdravotnického a penzijního systému. Zdravotní pojišťovny dnes už téměř nedokáží vytvářet přebytky, ze kterých dotují péči v časech krize. Do budoucna to bude znamenat problém, který bychom přitom mohli řešit už nyní. A podobné je to i s penzemi.
Důchodový účet, ze kterého jsou vypláceny důchody současným penzistům, je v hlubokém deficitu 16 miliard.
„Teď to není problém, protože máme tučná léta. Ale až přijde recese, bude tento systém neudržitelný, a proto je lepší ho reformovat už nyní, kdy je to méně bolestivé,“ soudí hlavní analytik týdeníku Ekonom.
Klimeš navrhuje snížit na evropské poměry extrémně vysoké sociální pojištění, které platí zaměstnavatel. A daňovou zátěž místo toho přenést jinam, například na daně podnikatelů nebo majetkové.
Neměnit, ale přidat více peněz
„Přenést ne, ale doplnit jimi daňové příjmy státu. Vše, co se chová jako příživník na našem státu, je třeba zdanit – především pak finanční transakce. To je trendem po celém světě, jakkoli se ho zatím nedaří plně prosadit,“ říká makroekonom Jiří Šteg.
„Zvyšování platů ve státním sektoru je jen určitým signálem pro ten soukromý. Doufám, že politici konečně akceptují, že jsem ekonomika postavená na levné pracovní síle. A budou hledat cesty, jak naši ekonomiku posunout k vyšší efektivitě.“
Jiří Šteg (makroekonom)
Podle něj je problém v absolutních částkách, které směřují do penzijního a zdravotnického systému, nikoli v jejich konstrukci.
„Je třeba jít cestou zvyšování příjmů obyvatelstva a státu. Deficity těch systémů vyplývají ze struktury ekonomiky a nízkých mezd. Celkové osobní náklady, které zaměstnavatel platí za pracovní sílu, u nás činí 10 euro, v Německu 33 euro,“ tvrdí publicista Deníku Referendum.
„Recepty, které počítají se snížením daňové a sociální zátěže jsou cestou do pekel. Pro celý stát i samotné příjemce,“ uzavírá Šteg, podle něhož by se strany měly dohodnout na reformě daní.
Do té doby je třeba zachovat fungující zdravotní a sociální systém v současné podobě. Jakékoli zásahy by vedly k jeho oslabení a neřešitelnému napětí.
