Čínské firmy mají zájem o expanzi do Evropy
Čínské investice do Evropy proudí ve stále vyšší míře. Po nákupech státních dluhopisů problémových zemí Unie se stále častěji objevuje i zájem firem a jednotlivců v Evropě investovat. Tento týden například zaujala snaha realitního magnáta Chuang Nu-Po skoupit na Islandu rozsáhlé pozemky a vystavět tam ekorezort za 100 milionů dolarů. Jak přitom Romanu Chlupatému řekl analytik think-tanku European Council on Foreign Relations Jonas Parello-Plesner, zájem Číňanů o Evropu se bude i nadále zvyšovat.
Já si myslím, že ten růst, který teď sledujeme, je jen začátkem celého příběhu. Z čerstvé analýzy Asia Society například vyplývá, že čínské investice porostou, a že se v roce 2020 dostanou na skutečně vysoké úrovně. Což platí zejména o investicích do průmyslově rozvinutých zemí, tedy do Evropy a do Spojených států. Já si přitom myslím, že tato predikce přesně odpovídá tomu, co Čína v této fází svého hospodářského rozvoje chce. Chce moderní technologie. Chce zelené technologie. A chce také know-how, které s evropskou a nebo americkou firmou respektive s převzetím celého managementu přichází.
S analytikem think-tanku European Council on Foreign Relations Jonasem Parello-Plesnerem mluvil Roman Chlupatý
O co tedy podle vás Číňanům napříště v Evropě půjde? O co budou mít největší zájem?
Myslím si, že to v Evropě bude hodně diverzifikované. Máme tu totiž 27 poměrně odlišných situací. Máme například lídry v oblasti moderních a nebo zelených technologií. Máme tu země, které se zaměřují spíš na výrobu a nebo na infrastrukturu. A stejně tak tu najdete země, které budou mít zájem o služby čínských firem. Čína v Africe vybudovala spoustu silnic, nemocnic a tak dále. A určitě by chtěla něco podobného dělat i zde. Což už je vidět teď. Hlavně v jihovýchodní Evropě, kam se čínské společnosti snaží expandovat. Takže, bude se to lišit. Nebude to jako v Africe, kde je to hlavně o nerostném bohatství. Myslím si, že Evropa bude příběh o mnoha různých kapitolách, co se tedy investic týče.
Do jaké míry se domníváte, že šance čínských společností získat evropské zakázky, řekněme na výstavbu infrastruktury, snižuje neúspěch v Polsku, kde měla čínská firma postavit dálnici a nakonec vše skončilo fiaskem a v podstatě jejím vyhazovem?
Bezesporu, co se týče snah čínských společností získat v Evropě stavební zakázky, jde o velký krok zpět. Poláci si vybrali čínskou firmu v roce 2009. Tehdy se objevilo mnoho protestů. Protestovali Němci a stejně tak i některé evropské instituce. A to proto, že stavba zmíněné dálnice byla placena z evropských fondů. Najednou přišla čínská firma. Nabídla, že dálnici postaví za zhruba polovinu ceny. A měla tak dostat peníze z těchto fondů. Teď se ale zjistilo, že svůj slib nezvládne splnit. Což byl svým způsobem budíček pro obě strany. Pro Číňany proto, že si najednou uvědomili, že se jim zřejmě nepodaří srazit mnohé ceny na čínské úrovně, jak se jim to dařilo v Africe. Tam to šlo díky tomu, že si dovezli vlastní pracovní sílu. A také asi díky tomu, že nemuseli plnit příliš přísné podmínky na ochranu životního prostředí, zaměstnanců a tak dále. No a teď zjistili, že v Evropě je mnoho regulí, kterými je třeba se řídit. A to znamená vyšší ceny. Já jsem ale přesvědčen o tom, že čínské firmy jsou schopné se poučit a přizpůsobit. Pokud to zvládnou, pak jistě mohou nabídnout konkurenceschopné projekty. Ale bude tu ještě mnoho pokusů a omylů.
Jak velkou roli čekáte, že v tomto procesu bude hrát politika; politické zájmy?
Víte, je třeba se také zaměřit na debatu v Číně samotné. Mnohé státem vlastněné firmy tam jsou kritizovány za to, že na svých aktivitách v zahraničí mnoho nevydělávají. A to je poměrně citlivá záležitost. I proto podle mě nakonec ustoupili od záměru projekt v Polsku dokončit. V Číně se třeba hodně mluví o železnici, kterou čínská firma postavila v Saudské Arábii. A hodně na tom tratila. Lidé si zcela pochopitelně stěžují, proč tyto státem dotované firmy podobné věci v zahraničí dělají. Proto se možná rozhodli z Polska odejít, i když možná někdo čekal, že vzhledem k tomu, že doma mají přístup k levným penězům, budou pokračovat. A to i přesto, že asi nevydělávali tak moc, jak si mysleli, že vydělávat budou.
